Jiří
Hanzlík

Téměř každý hokejista rád vzpomíná na ty, kteří ho trénovali. Nejinak je tomu i v případě Jiřího. “Hodně mi dali trenéři v Rokycanech – v žácích to byl Karel Vodička, v dorostu a juniorech pak Milan Vágner. K největšímu posunu v mých výkonech mi však pomohl až mezi dospělými Radim Rulík.“ Postavou neveliký Jiří se odjakživa stavěl do obrany, svůj hokejový vzor však získal paradoxně v útočníkovi. “Líbil se mi Vladimír Martinec. Jako kluk jsem fandil Pardubicím, tak jsem mohl obdivovat jeho hru, hlavně to, že dával hodně branek. Takoví produktivní hráči většinou vzorem bývají.“ S kariérou začínal Jirka v Rokycanech, kde působil až do osmnácti let. “Hrál jsem tady dorosteneckou a juniorskou ligu, což byl tenkrát mladší a starší dorost. Až v osmnácti, když jsem skončil střední školu, jsem přešel do Plzně k mužům.“ Ve městě piva se brzy vypracoval v pilíř obrany a snad i díky tomu zde hrál dlouhých 11 let. Po této životní etapě přišel přestup na sever Čech, do podhorského Liberce. “Byl jsem v Liberci již sezónu předtím na tři měsíce, takže přestup překvapivý nebyl. Tygři měli zájem a další plzeňská sezóna už nebyla tak dobrá. Dal jsem vedení najevo, že uvažuji o změně.“ Ke stolu tak zasedli generální manažeři a výsledkem byl přesun Hanzlíka do Liberce. Opačným směrem pak putoval Michal Straka.

I v Liberci patří Jiří mezi ty nejzkušenější a tak není divu, že mu trenér Paleček hodně důvěřuje. Liberecký bek je spíše defenzivně laděný. “Dřív jsem býval produktivnější, ale v posledních letech to tam už moc nenaskakuje. I když taky záleží na formě.“ A jak by sám sebe jako hokejistu charakterizoval? “Myslím si, že jsem vyvážený bek. Za svou přednost považuji dobrou rozehrávku zezadu. A slabiny? To se těžko hodnotí. Člověk se může stále zlepšovat. Určitě bych mohl být více ofenzivnější, někdy se držím příliš vzadu.“ Dvaatřicetiletý zadák toho za svou dlouholetou kariéru stihl určitě hodně. Co však považuje za jeho nej? “Největší euforie asi byla, když jsme v Plzni hráli tři roky po sobě play off. Vždy jsme vypadli v prvním kole, až v tom třetím roce jsme přešli přes Vsetín do semifinále a nakonec jsme byli bronzoví.“

Hokej se dá hrát v dnešní době do poměrně vysokého věku, jaká jsou tedy přání Jirky do budoucna? “Chtěl bych určitě ještě pár let hrát,ale k tomu potřebuji i zdraví. A do života? Hlavně aby byla zdravá rodina. Přál bych si ještě jedno nebo dvě děti, to se ještě uvidí. Po kariéře bych nerad zůstával u hokeje, chtěl bych zkusit i úplně něco jiného. Představu už mám.“

Během bohaté kariéry se nevyhnuly Jiřímu ani dresy se lvíčkem na prsou. V mládežnické kategorii se jen těsně nezúčastnil MS v Ostravě. “Když mi bylo devatenáct, dostal jsem se na Turnaj čtyř, i na další turnaje, ale nominace do mužstva „20“ pro MS mě minula. Mezi dospělými poprvé reprezentoval na ruské Karjale, která je součástí Eurohockeytour. Tuším, že to bylo v roce 1999, 2000. Celkem jsem odehrál jeden turnaj a asi dva přáteláky. Byla to ale pouze krátká epizoda.“

Mezi koníčky šikovného beka patří hlavně jeho dcera. “Kromě dcery je to poměrně hodně čtení – je jedno jestli knížky nebo noviny, všeobecně rád čtu. Také mě baví sledování sportu v televizi. Můžu tam sledovat jakýkoliv sport. Když na to přijde, jsem schopen sedět u televize celý den. Teď když byla olympiáda, sledoval jsem všechno. Nejraději mám ale asi sjezdové lyžování.“

Hokejová kabina má své pořádky… Mezi ně patří i znalost přezdívek spoluhráčů. “V Plzni mi říkali odmalička Kiry, v Liberci spíše Hanzelko. Ale kluci se tu plzeňskou někde doslechli a tak mi tak začínají říkat i tady.“

Jan Rachota, březen 2006