Václav
Novák

Odchovanec libereckého hokeje se narodil 11. 6. 1974 v Liberci. S hokejem začal ve čtyřech letech v tehdejším Stadionu. "Táta si usmyslel, že ze mě udělá hokejistu. Ze začátku mě hra vůbec nebavila, postupem času jsem si ale zvykl a nakonec jí přišel i na chuť,"řekl k volbě koníčka, jenž se později stal jeho živobytím. Od prvních hokejových krůčků to Nováka táhlo ke střílení branek. "Vždy jsem hrál útočníka, střídal jsem levé a pravé křídlo." Ve městě pod Ještědem postupně prošel všechny mládežnické kategorie. Ze svých trenérů nejvíce vzpomíná na pana Adamce. "Pan Adamec vychoval v Liberci hodně kvalitních hokejistů, dal nám všem především to nejdůležitější – hokejové základy. V Liberci bychom na něj určitě neměli zapomínat." Ve čtrnácti letech se dostal poprvé do krajských výběrů, kde mj. potkal i bratra „Albyho“ Reichela, Martina. "Byli jsme tam asi jen čtyři kluci z Liberce, nakonec jsem ve výběru zůstal sám. Právě tam jsem přišel hokeji na chuť. Ne že by se v tom věku zrovna lámal chleba, ale poprvé jsem pocítil šanci prosadit se a někam to s hokejem dotáhnout," řekl k turnaji, který Severočeši nakonec vyhráli. V počátcích kariéry měl i Václav svůj hokejový vzor. "Líbila se mi hra Igora Liby. Možná i to byl jeden z důvodů, proč jsem měl na dresu v mládí zrovna dvanáctku."

V osmnácti letech se poprvé podíval do kabiny tehdy druholigového „áčka“. Hrající trenér Peřina spolu s asistentem Svatošem si ho vytáhli z juniorky a dali mu první šanci mezi dospělými. Novák nastupoval na pravém křídle a poměrně se mu dařilo. "Myslím, že to bylo právě důvěrou, kterou jsem od trenérů dostal. Byl jsem takový mladý janek. Díky své rychlosti jsem se ale dostával do mnoha šancí a vstřelil poměrně dost branek, takže jsem v týmu zůstal a natrvalo se prosadil," vzpomíná si na své začátky v týmu dospělých. Poté na Nováka čekala vojna, a jelikož, jak sám říká, s jídlem roste chuť, rozhlížel se po týmu, který by mu mohl poskytnout kvalitativně vyšší soutěž. Nakonec se na smlouvě domluvil v týmu extraligového nováčka, v Jindřichově Hradci. "Naskočil jsem do nejvyšší soutěže, po třech měsících však bylo zjištěno, že jakožto voják nemohu nastupovat v barvách civilního klubu. Musel jsem proto odejít do Tábora, neboť Dukla Jihlava v té době měla stejné potíže a ztrácela armádní statut," upřesnil situaci, která znamenala odchod do první ligy.

Další kroky měly směřovat zpět do extraligového klubu, jenž si jeho služby pojistil uzavřením kontraktu na příští sezónu. Díky tomu ale Novák nesměl nastupovat k soutěžním utkáním, na což doplatil poklesem formy a v Jindřichově Hradci se tak vůbec neobjevil. A protože do libereckého hokeje tehdy vstupoval Petr Syrovátko, jenž převzal nad celým klubem patronát, bylo o návratu vcelku rychle rozhodnuto. Pravý křídelní útočník se stal jedním z kvarteta hráčů, jež v Liberci podepsali první profesionální smlouvu. Týmu se navíc podařilo hned v prvním roce postoupit do vyšší soutěže. "V té době se opět ozval Jindřichův Hradec, kluby se ale nakonec nedohodly. Prostál jsem kvůli tomu takřka celou sezónu, Liberec se pak dostal do potíží, a tak jsem se vrátil, neboť jsme hráli o udržení. Nakonec jsem udělal dobře, myslím, že by člověk neměl odcházet, aby za ním zůstala spoušť, nebo ještě v horším případě, aby se vzájemné vazby zpřetrhaly. To se nakonec potvrdilo hned rok poté, kdy jsme s Jiroudkem a Piroutkem vytvořili první formaci a mně se podařilo vstřelit takřka třicet branek," nelitoval ani na okamžik svého rozhodnutí. Po vynikající sezóně, v níž Liberec obsadil v první lize konečné druhé místo, se o Novákovy služby začala zajímat řada extraligových klubů. "Táta si vždycky přál, abych šel do nejlepšího klubu v extralize. Sparta navíc patřila k evropské špičce, také finanční nabídka z její strany byla velmi velkorysá. Na druhou stranu ale musím říci, že jsem se svým odchodem velmi váhal. Přeci jen jsem byl obyčejný kluk z Liberce, který si troufá jít mezi její tehdejší hvězdy Hniličku, Hlaváče či Horáka. Myslím, že mé rozhodnutí bylo nakonec správné," je hrdý na svou volbu a další hokejové kroky.

V nabitém sparťanském kádru si musel svou šanci vybojovat. Ta nakonec přišla i díky početné marodce a Novák ji dokázal plně využít. V první sezóně odehrál pětatřicet zápasů, na závěr si navíc zahrál play-off. "Odcházel jsem s cílem odehrát nějakých třicet utkání, což se mi podařilo a nakonec jsem musel být spokojen. Play-off byl pro mě velký zážitek, do té doby jsem vůbec nevěděl, co znamenají závěrečné boje. Před druhou sezónou se Sparta výrazně posílila, neboť ambice tamního vedení sahají vždy na medailové příčky," řekl ke svému působení v Holešovicích.

Sparta dokázala vystoupat až na samotný vrchol a Novák se během svého čtyřletého působení dočkal ještě jednoho titulu. "Poprvé jsem vlastně vůbec nevěděl, jak si radost vychutnat. Až ve druhém případě jsem si oslavy náležitě užil. Teprve tehdy mi došlo, co jsme vlastně dokázali a že se takovýto úspěch nebude opakovat každý rok," uvědomuje si vrtkavost sportovního štěstí, jež je ke každému úspěchu nezbytné. Tituly se Spartou jsou největšími úspěchy populárního útočníka. "Úspěch byl již to, že si mě v sezóně 1998 vybrala Sparta. Během působení ve Spartě jsem za čtyři roky hrál třikrát finále, dvakrát jsme získali zlaté medaile." Po mistrovské sezóně se vrátil do Liberce, kde se tamní klub, již jako Bílí Tygři, prosadil v barážových soubojích s Kladnem a postoupil mezi hokejovou elitu. "Již v průběhu play-off jsme sledovali liberecké tažení. Byli jsme ve Spartě s dalším Liberečákem Jardou Nedvědem a Valdou Jirušem, který v týmu také působil a Tygrům jsme fandili, i když jsme říkali, že to budou mít velmi těžké. Nakonec se dílo podařilo, po sezóně mě pak kontaktoval agent s nabídkou vrátit se pod Ještěd. Měl jsem ve Spartě ještě na dva roky platnou smlouvu, kluby se však dokázaly dohodnout," připomíná události v době před svým návratem do mateřského města.

Hra Václava Nováka je oku diváku dobře čitelná, je založena zejména na výborném bruslení. "Snažím se hrát jednoduchý hokej, hodně bruslit a být dostatečně důrazný v osobních soubojích."V první sezóně po návratu do mateřského klubu pomohl svojí bojovností a zkušenostmi udržet v Liberci extraligu i pro další sezónu. Při odchodu některých hráčů se stal dokonce kapitánem týmu. "Jsem bojovník a strašně nerad prohrávám. Určitě jsem náročný na sebe i na tým a někdy to může vypadat, že jednám podrážděně. Snažím se ale svým chováním kluky vyburcovat k co nejlepším výkonům a věřím, že to tak všichni chápou."V sezóně 2002/2003 i on pomohl ke zlepšení výkonů z předcházející sezóny, ve městě pod Ještědem však stejně díky předsezónním plánům panovalo zklamaní. "Moc se nám nedařilo a tak musím sportovně přiznat, že na play-off jsme zkrátka neměli. Chyběla nám dobrá psychická pohoda, která je v klíčových momentech utkání rozhodující, navíc jsme nedokázali dobré výkony opakovaně potvrdit ve více utkáních v řadě," vzpomíná na druhou extraligovou sezónu Bílých Tygrů.

Sezóna 2004/2005 přinesla Bílým Tygrům zatím největší úspěch v celé dosavadní historii klubu. Novák sám se v základní části bodově dvakrát neprosazoval, i přesto odehrál dobrou základní část. Šel tradičně příkladem spoluhráčům svou bojovností, jako srdcař dokázal ostatní spoluhráče strhnout. Přišly vyřazovací boje a v nich Novák obživl i bodově a patřil k hlavním postavám tažení Bílých Tygrů za bronzovými medailemi.

Mezi koníčky dravého útočníka patří tenis, nejvíce volného času však tráví se svojí rodinou. "To je asi můj největší koníček. Mám malou dcerku Nikolku, ta nám s manželkou zabere nejvíce času. Jsou to ovšem velice příjemně strávené chvíle."

Radek Šenk, Jan Rachota – aktualizováno říjen 2005