Pavel
Falta

Odchovanec jihlavské Dukly se narodil 15. 8. 1975 v Jihlavě. Na led se poprvé dostal již ve třech letech! "Bylo to i díky tomu, že táta v Jihlavě trénoval. Hokej hrál navíc i můj o tři roky starší bratr. Začal jsem chodit na tréninky s nimi." Pavel je jeden z mála hokejistů, který si jako malý vybral jeden post a zůstal mu věrný až dodnes. "Už od počátků jsem se oblékal do brankařského. Vyplynulo to z toho, že v bráně chytal brácha, zkusil jsem to taky a už jsem tam zůstal."

Když byl Pavel starší, začal navštěvovat regulérní tréninky své kategorie. Dukla se v té době pohybovala v nejvyšších patrech tabulky, vojnu si zde tehdy kroutili například Jiří Králík nebo Petr Bříza. "Kluci z „A “týmu za námi jednou týdně docházeli na brankářský trénink, kde se nám věnovali." Prvním trenérem byl však pro Pavla otec. "Nikdy nikde nechytal, ale vždy se snažil od každého gólmana odkoukat to nejlepší a pokoušel se nám to předat." Brankář je specifický post, jedním z mála kriterií, podle kterých můžeme gólmany rozlišit, je styl. "Již od dob, kdy mě v Jihlavě trénoval, se mi líbil styl Petra Břízy. Od něho jsem se toho snažil co nejvíce pochytit."

Pavel postupně prošel v Jihlavě všemi hokejovými kategoriemi až do juniorů. "V té době měla Jihlava dva týmy, první – Duklu, do ní si Jihlava stahovala z celé republiky kluky na vojnu, druhý – Modetu, pozdější SK Jihlava. Já jsem chytal za Modetu. V posledním roce mého působení v juniorech se oba týmy spojily. Hráli jsme tenkrát dobře, skončili druzí v republice a já po sezóně podepsal smlouvu na tři roky v Dukle." Zde působil následující roky jako stabilní „dvojka“. "V první sezóně jsem kryl záda Marku Novotnému. Následující dvě jsem měl střídavý start za Havlíčkův Brod." Poté co mu v Jihlavě skončila smlouva, angažmá mu nabídlo Znojmo. Zde však působil pouze jeden rok. Následně podepsal smlouvu na dvě sezóny v Chomutově. "V říjnu druhé sezóny jsem byl vyměněn do Liberce za Maláče. Původně to bylo na měsíc, později se to prodloužilo do konce sezóny. V Chomutově mi na konci sezóny vypršela smlouva, v Liberci měli zájem a tak jsem tu zůstal."

Nyní působí v městě pod Ještědem již sedmou sezónu. V Liberci se mu líbí, jak po profesní, tak i po životní stránce. "Hokej jde tady nahoru, tým chce dosáhnout úspěchu. Jsem tu spokojen já i rodina, člověk si sedne do auta a za chvíli je v horách." V první sezóně jeho působení v Liberci se tehdejší tým pohyboval ještě v první lize. Druhou sezónu se již probojoval do play – off. Největší úspěch měl však ještě přijít. V následující sezóně tým uspěl v baráži a vybojoval si postup do extraligy. "Byl to tehdy obrovský úspěch." V první sezóně po postupu odchytal v roli jedničky. I on svými výkony pomohl extraligu zachránit. V následujících sezónách se již opět musel smířit s rolí druhého gólmana, když kryl záda Oldřichu Svobodovi a nyní Milanu Hniličkovi. "Jsem s rolí v týmu smířený. Milan je zkušený brankář, má za sebou hodně úspěchů. Snažím se mu být dobrým parťákem a v případě potřeby mu pomoci." A to se mu v sezóně 2004/2005 opravdu povedlo. Při zranění Milana Hniličky v základní části dostal šanci a rozhodně nezklamal. V sedmi zápasech si udržel vynikající průměr 1,70 gólu na zápas a vysokou měl i úspěšnost zákroků - 93,59%. Nakonec si poprvé v životě zachytal i play off, když v čtvrtfinále proti Slavii střídal Milana Hniličku.

Mezi koníčky populárního Faltuse patří rodina, playstation a sport. "Když mám po sezóně, rád si zahraji s kamarády v Jihlavě hokejbal, za „B“ tým tam hrajeme II. ligu."

Jan Rachota, říjen 2005