Karta hráče

Fotografie není přiložena18 Daniel Špaček21 Ondřej Hruška
20
Stanislav Procházka
Stanislav Procházka
útočník
Narozen11. 6. 1973
Výška185 cm
Váha97 kg
Hůllevá

Statistiky

Aktuální statistiky

nenalezeny žádné aktuální statistiky

Posledních 5 zápasů

nenalezeny žádné aktuální statistiky

Profil hráče

Odchovanec pardubického hokeje se narodil 11. června 1973 v Pardubicích. K hokeji ho přivedl v šesti letech jeden z kamarádů. Až do čtrnácti let kombinoval hokej s fotbalem, poté se však definitivně rozhodl pro nejrychlejší kolektivní hru. Jeho hokejové krůčky však nebyly odjakživa spojeny s útočením a tréninkem zakončování, až do sedmnácti let hrával v obraně. Odtud se poté přesunul na post bránícího levého křídla. V Pardubicích postupně procházel všemi hokejovými kategoriemi. V dorostu přišlo rozhodování, co dál a Procházka s hokejem málem skončil. "Nebyl jsem nikdy extra velký, navíc u mě nebyl hokej vždy na prvním místě. Věnoval jsem se hodně i dalším sportům. Změna přišla v juniorech, kdy jsem poprvé nakoukl do nejvyšší soutěže." Dodnes si vzpomene na některé z mládežnických trenérů. "V žáčcích mi dal hodně Zdeněk Joudal s panem Dopitou a později pan Prýl." Hokejové vzory nikdy Procházka moc nevyhledával. "Vzor jsem v hokeji nikdy neměl. Spíše jsem některé hráče sledoval a snažil jsem se z jejich hry okoukat to nejlepší. Líbilo se mi například bruslení Oty Janeckého nebo Jirky Šejby."

První utkání mezi dospělými absolvoval technicky vyspělý bruslař v sezóně 1991/92. "Šanci mi dal tehdejší trenér Franěk. Naskočil jsem tenkrát na jednu třetinu v Trenčíně." Hned v dalším roce se již natrvalo prosadil do „A“ týmu. V něm si dokonce vyzkoušel chuť finálových bojů, Pardubice však podlehly Olomouci. "To byl až dosud můj největší hokejový úspěch." V dalších letech nastala pro „Perníkáře“ krutá léta. Střídali se trenéři, klub s bílým koněm ve znaku se potácel až u samého dna extraligové tabulky. Od sestupu jej napoprvé zachránilo rozšíření soutěže, v roce následujícím pak musel hájit svou příslušnost k české elitě až v baráži. V ní se poprvé Procházka setkal s Josefem Palečkem, který byl povolán k záchraně pardubického týmu. Tým soutěž zachránil a na trenérském postu se k Palečkovi připojil Miloš Říha. Hra pardubického souboru šla pod jeho vedením nahoru a tým třikrát po sobě nechyběl v play-off. Na tuto dobu Procházka rád vzpomíná. "V Pardubicích se tehdy vytvořila výjimečná parta s řadou vynikajících hokejistů. V klubu byli tehdy téměř všichni odchovanci. Mohli jsme si tak často lézt na nervy, opak byl ale pravdou. Nikoho bych neupřednostňoval, dobře jsme si ale rozuměli s Ríšou Králem a Markem Zadinou," připomíná si své úspěšné sezóny, v nichž nastřádal vždy alespoň šedesát bodů. Pardubice šlapaly a na stadión se začali vracet fanoušci. Začala se vytvářet silná komunita pardubických fandů, která trvá až dodnes. "Myslím, že za změnou stál hlavně Miloš Říha s manažerem Kusým. V Pardubicích se krom hokeje hraje ještě extraligový basket, občas se chodí ještě na koně a dráhu. To je ale tak jednou do roka. Hokej je ve městě něco jako kulturní svátek." Populární „Stanďák“ zažíval vlnu euforie na vlastní kůži až do roku 2001. V tomto roce tým až do období olympijské přestávky bojoval se Spartou o vedoucí místo v tabulce, poté však přišel značný útlum, který vyvrcholil ke konci základní části. I tento fakt naznačoval, že s týmem není něco v pořádku. Vyřazení hned ve čtvrtfinále Slavií bylo obrovským zklamáním. Dny Stanislava Procházky v městě perníku byly sečteny.

Útočník mohl zamířit do Ruska, zvolil ale variantu bližšího Liberce. "Moje první sezóna v Liberci nebyla dobrá. Byla první po přestupu, zvykal jsem si v Liberci a měl jsem tehdy také osobní problémy." Pod Ještědem se moc neohřál, vedení ho vyměnilo za obránce Gřegořka do Českých Budějovic. "Vzal jsem to tehdy normálně. Hokej je moje práce, v Budějovicích jsem si nakonec zahrál i play-off, takže po sezóně převažovala spokojenost." Na jaře pak absolvoval operaci menisku, letní přípravy se však zúčastnil naplno. V následující sezóně pod Ještědem byl již Procházka na ledě pořádně vidět. "Postupně jsem si tu zvykl, líbí se mi tu. V týmu vládne pohoda, vytvořila se dobrá parta. Z mé strany panuje spokojenost a rád bych v Liberci zůstal i v následujících sezónách."

Hra Stanislava Procházky je mezi trenéry velmi ceněná a byla také jedním z důvodů hostování v pardubickém týmu v závěru sezóny 2003/2004. Pardubice v touze vybojovat extraligový titul angažovaly na vyřazovací boje několik posil, přičemž pro perfektně zvládnutou úlohu bránícího levého křídla padla volba i na Procházku. "Díky tomu, že jsem v mládí hrál na postu obránce, mám oproti jiným bránícím útočníkům drobnou výhodu. V člověku například bruslení po zadu prostě zůstane, mám to nadosmrti zafixované v hlavě." Mezi další přednosti útočníka s tradiční dvacítkou na dresu patří i dokonale zvládnuté čtení hry.

Ani v ročníku 2004/2005 plném hráčů z NHL se Stanislav Procházka neztratil. Na konci základní části měl stejný počet bodů za góly a asistence, u obojího se účet zastavil na čísle 11, což ho řadilo na pátou příčku tabulky klubových statistik. Slova o cennosti Procházky jako bránícího křídla již byla vyřčena, ale play off 2004/2005 je opět bohatě potvrdilo.

Ve volném čase se pardubický Bílý Tygr rád prohání na svazích, vztah k horám má již od dětství. "Jezdili jsme s kamarády často do hor na lyže nebo do skal. To mi vydrželo až dodnes. Dokážu se u toho plně odreagovat, člověk se musí koncentrovat na sebe a parťáka, chyba se neodpouští, a já rád spoléhám sám na sebe. Kromě toho se rád „kochám“, jedu třeba na kole a jen tak koukám kolem sebe."

Jan Rachota, Radek Šenk - leden 2005, aktualizace říjen 2005

Fotogalerie

Naši partneři

Generální partner
Generální partner
×
Dnes v 15:00 | Muži
HC Oceláři Třinec
Bílí Tygři Liberec