Pardubický tým zlomil prokletí a touží po úspěchu

Základní informace o HC Moeller Pardubice

Klub: HC Moeller Pardubice

Rok založení: 1925 jako LTC Pardubice, klub založen Vilémem Weissem

Pozdější vývoj názvu: 1949 Sokol, 1950 Slavia, 1953 Dynamo, 1960 Tesla, 1991 HC Pardubice, 1995 HC Pojišťovna IPB Pardubice, 2002 HC ČSOB Pojišťovna Pardubice, 2003 HC Pardubice, 2004 HC Moeller Pardubice.

Klubové barvy: bílá a červená

Internetové stránky: www.hcpce.cz

Stadion: kapacita 9 300, postaven 1960, rozsáhle zmodernizován 2001

Vedení klubu:
Prezident klubu: Mgr. Ondřej Heřman
Generální manažer: Zbyněk Kusý
Sportovní ředitel: Vladimír Martinec
Marketingový ředitel: Ing. Jan Kratochvíl
Obchodní manažer: Mgr. Ondřej Šebek
Trenéři „A“ mužstva: Vladimír Martinec, Jiří Šejba - oba slavní bývalí reprezentanti

Největší úspěchy: 3x mistr Československa (1973, 1987, 1989), 2x druhé místo v české extralize (1994 za Olomoucí, 2003 za Slavií).

Historie: Tři tituly

Na Matičním jezeře se začátkem 20.století začal poprvé v Pardubicích hrát bandy hokej. V roce 1925 položil základy organizovaného ledního hokeje Vilém Weiss, když založil klub s názvem LTC Pardubice. Později byla v Pardubicích instalována umělá ledová plocha, zimní stadion byl otevřen na konci roku 1947. Stávající stadion pak byl postaven v roce 1960, v roce 2001 prošel rozsáhlou rekonstrukcí a na přelomu roku na něm uskutečnilo mistrovství světa juniorů. V Pardubicích byl postupně vybudován silný a divácky velmi populární tým, mající ve svém znaku "půlkoně". Od roku 1952 Pardubice nikdy nesestoupily. Během své dlouholeté historie vybudoval klub obrovský hokejový potenciál, který zatím vynesl tři ligové tituly a dal hokejovému světu mnoho skvělých hráčů i úspěšných trenérů.

Mezi slavná jména pardubického hokeje, ať už hráčská či trenérská (nebo obojí) patří například Bohumil Rejda, Milan Jiroutek, Vladimír Nadrchal, Jiří Dolana, Florián Střída, Stanislav Prýl, Zdeněk Uher, Vladimír Martinec, Jiří Novák, Bohuslav Šťastný, Josef Paleček, Jiří Crha, František Musil, Dominik Hašek, Otakar Janecký, Jiří Šejba, Ladislav Lubina, Milan Hejduk, Michal Sýkora či Jan Bulis.

Výraznou stopu v pardubickém hokeji zanechal též současný trenér Liberce Josef Paleček. Strávil zde postatnou část své hráčské kariéry a patřil spolu se svým současným protějškem Vladimírem Martincem do pardubického mistrovského kádru v sezóně 1972/73. Josef Paleček pak ve východočeské metropoli působil v sezónách 90/91 a 91/92 jako hlavní trenér, v sezóně 95/96 vystřídal společně s Floriánem Střídou duo Holík-Hemský, v dalších dvou sezónách pak dělal asistenta Miloši Říhovi. V sezóně 99/00 nahradil společně s Petrem Hemským dvojici Chalupa-Marek a tým vedl až do konce sezóny 01/02. Více o Josefu Palečkovi zde.

Bohaté zkušenosti s pardubickým hokejem mají též obránce Miroslav Duben (1999-2004) a útočníci Stanislav Procházka (1991-2003, host. 2004) a Patrik Rozsíval (1997-2000).

Současnost: Prokletí v play-off

V posledních letech klub patří k české hokejové elitě, co se týče zázemí klubu, podpory fanoušků, pěkného stadionu a výsledků především v základní části. Dlouhodobou soutěží většinou proplouvá suverénním způsobem. Od roku 2001 nikdy nebyli Pardubičtí na konci základní části horší, než třetí, dvakrát ji suverénně vyhráli. Jenže kromě sezóny 2002/03 vždy vypadli už ve čtvrtfinále. Největší stopy hořkosti v Pardubicích zanechala Slavia, když v roce 2003 vyhrála v Duhové Areně sedmé rozhodující finále a domácí fanoušci natěšení na oslavy se titulu nedočkali. Poslední mistrovský zápis do klubové kroniky tak stále zůstává z roku 1989 a čtvrtý podpěrný sloup Duhové arény na svůj mistrovský prapor stále čeká.

V minulé sezóně měl mít tým z města perníku k celkovému vítězství možná nejblíže, do cesty se jim však postavili bojovně naladění chasníci z Plzně, podporovaní kouzelníkem Romanem Málkem, kteří proklouzli do play-off až na poslední chvíli z osmé příčky. Favorit svou úlohu nezvládl a nechal sérii dojít až do posledního možného konce. V sedmém utkání na vlastním ledě pak musel vypít kalich hořkosti až do dna, tým podlehl Plzni 1:5 (stejně jako nyní Slavia Liberci). Poprvé v historii české extraligy tak osmý celek vyřadil vítěze základní části.

Sezóna 2004/05: Katastrofální začátek, na konci 3.místo

(Autor zhodnocení sezóny: Jan Hrabal)

Změny v kádru

Pardubice, které v poslední sezoně senzačně vypadly ve čtvrtfinále s Plzní, vstoupily do této sezony se značně obměněným kádrem. Brankářskou jedničku Adama Svobodu, který v současné době hostuje v německém Norimberku, nahradil slovenský reprezentant Ján Lašák. Druhým brankářem se stal zkušený Jaroslav Kameš.

Pardubickou defenzívu opustil Miroslav Duben, jenž zamířil právě pod Ještěd. Do polabského města naopak zamířila znojemská dvojice Jan Snopek - David Havíř. Na začátku sezony ale museli v Pardubicích řešit vážné problémy s obranou. Libor Zábranský kvůli odhalené srdeční vadě ukončil ze dne na den kariéru, další zadák s reprezentačními zkušenostmi Michal Sýkora si přetrhl zadní kolenní vaz. Do konce letošního ročníku se tak na ledě neobjeví. Na přelomu roku se v pardubické kabině objevila nová akvizice z Třince, obránce Michal Rozsíval, jenž má bohaté zkušenosti z NHL.

Po nezdařilé předchozí sezoně opustil řady pardubických forvardů David Pospíšil, jenž zamířil do Plzně. Otakar Janecký si dal od hokeje pauzu, ale v současné době pomáhá ve Vrchlabí vybojovat postup do třetí nejvyšší hokejové soutěže.

Naopak na výluce NHL vydělala pardubická produktivita v útoku. Na východ Čech se totiž vrátil trojlístek hráčů ze zámoří, kteří pořádně pozvedli prapor ofenzivní síly mužstva, i když jim, pravda, trochu trvalo, než se začali prosazovat. Nejlepšího střelce NHL ze sezóny 2002/03 Milana Hejduka není třeba představovat, s pětadvaceti brankami byl třetím nejlepším střelcem extraligy v základní části. V jasném světle se představil i Jan Bulis z Montrealu, jenž ve svých sedmadvaceti letech hraje svou první sezonu v české extralize. Mezi nimi zářil populární pardubický bojovník Michal Mikeska, který vyhrál kanadské bodování celé ligy. Aleš Hemský , další zámořská posila, se zase prosazuje svými kličkami a finesami, vždy svou akcí pobaví oko diváka. Z Liberce přestoupili do kádru Moelleru útočník Lubomír Korhoň, jenž se zatím v kádru kvůli zraněním výrazněji neprosadil. Staronovými akvizicemi jsou útočníci Michal Tvrdík a Tomáš Rolínek, kteří loňskou sezonu dohrávali právě na severu Čech.

V průběhu sezony opustili pardubický soubor zkušený mazák Ladislav Lubina, jenž pomáhá jihlavské Dukle v boji o záchranu nejvyšší soutěže, a Tomaž Razingar, který se v rámci hostování vrátil do slovinské Acroni Jesenice.

Průběh sezóny

Východočeský celek se do sezony rozjížděl diplomaticky řečeno velmi pozvolna. Hvězdný tým se v úvodu soutěže dlouho hledal, prvních šest kol prohrál a dokonce v jednu chvíli se nacházel na posledním místě tabulky! V sedmém kole nastal zlom, pardubičtí hokejisté uhráli remízu na ledě pražské Sparty a pak už stoupali tabulkou výše.

Přes první bodový import se rozhodl na konci září rezignovat trenér František Výborný, jenž do Pardubic přišel před sezonou. Vedením mužstva byl pověřen Vladimír Martinec, který zůstal i koučem juniorů. Pod jeho vedením zaznamenaly Pardubice první výhru na domácím ledě v souboji s Jihlavou. Moeller pak dokázal pět zápasů za sebou vyhrát a dostal se v tabulce do osmičky.

V prosinci ale přišel útlum. V sérii zápasů s těžkými soupeři Moeller neuspěl a propadl se mimo postupové vody. Velkým zlomem pro vývoj sezony byl zápas Pardubic v holešovické T-Mobile Areně den před Vánoci. Díky dvěma brankám v závěru zápasu si Východočeši odvezli výhru 3:1 a pak už následoval jen vzestup tabulkou.

Pardubičtí trpělivě sbírali body a podíváme-li se na tabulku extraligy od Vánoc, zjistíme, že ji s přehledem ovládly právě Pardubice - ve dvaceti zápasech nebodovaly jen dvakrát (paradoxně na ledě prvního Zlína a poslední Jihlavy) a svým soupeřům nastříleli 86 gólů.

V závěru základní části bojovali Východočeši s Bílými Tygry a pražskou Slavií o třetí místo. Celá napínavá bitva nepřinesla rozuzlení po 52. kole, protože předposlední zápas základní části byl Pardubicím kvůli chřipkové epidemii odložen. Na znojemském ledě, kde v případě výhry mohli slavit bronz po základní části, v pohodě Pardubičtí zvítězili 8:3 a ve čtvrtfinále play off se mohli těšit na Kladno.

Přijatelný soupeř, říkali si možná někteří příznivci červenobílého klubu. První dva zápasy v Duhové aréně jim daly za pravdu. Pardubice totiž zabojovaly a vybojovaly dvě výhry. Ve třetím utkání, které sledoval kladenský zimní stadion, ale Středočeši poprvé zvítězili. O den později se z přesvědčivé výhry radoval Moeller a byl krůček od postupu. V sérii se ujal vedení 3:1.

Pátý zápas sledovala vyprodaná Duhová aréna a v první třetině sledovala obrovský tlak Pardubic, který byl ale využit jedinou brankou. Kladenští hráli trpělivě, uvolněně a nečekanými čtyřmi zásahy ve třetí třetině vydobyli v Pardubicích výhru 6:3, která snížila stav série na 3:2.

Šesté měření sil udělalo velkou radost kladenským fanouškům. Ti zaplnili stadion do posledního místečka a vytvořili svým miláčkům neopakovatelnou atmosférou. Moeller v ní podlehl a série byla rázem vyrovnána na 3:3. O vítězi tak musel rozhodnout sedmý zápas v Duhové aréně, historická zkušenost byla ale vůči favoritovi neúprosná: ten totiž nikdy sedmý zápas nevyhrál!

Do boje o semifinále nevstoupily Pardubice nejlépe, hned po 76 sekundách dostal Kladno do vedení útočník Gardoň a divákům v napěchované Duhové aréně začínaly pochodovat nervy - všem se hned vybavovaly mrazivé vzpomínky na minulost. Během chvíle je ale uklidnili Hemský s Hejdukem, kteří dostali Pardubice do vedení. V čase 54:00 přiživil naděje svou druhou brankou kanonýr Milan Hejduk a Pardubičtí nadějný stav udrželi. Mezitím se diváci radovali z průběžného stavu ze Sazka Areny a semifinále Pardubice-Liberec bylo na světě.

Sedmé zápasy - jen pro otrlé

Se Slavií, čtvrtfinálovým soupeřem Liberce, pojila Pardubický tým až do čtvrtka 17.3. zajímavá "zrcadlová analogie". Zatímco Slavia byla v české extralize králem sedmých zápasů, pro Východočechy byly sedmé zápasy prokletím. Slavia hrála sedmé zápasy čtyřikrát, vždy na hřišti soupeře, a vždy uspěla. Pardubice hrály sedmé zápasy třikrát, vždy doma, a vždy to pro ně bylo kruté loučení se sezónou. Zřetelným společným jmenovatelem těchto faktů je skutečnost, že sedmé zápasy vyhrával vždy hostující tým. Až do čtvrtka 17.3.

V den, kdy se rozhodovalo o obsazení české semifinálové dvojice, ještě platila analogie v úvodu první třetiny. Slavia bojovala v Sazka Areně s Libercem a v 6.minutě prohrávala. Také Kladno vlétlo na svého soupeře pěkně zhurta a vedlo už ve 2. minutě. Pardubičtí ale měli štěstí - hned v 5.minutě dokázali srovnat a za minutu šli dokonce do vedení, které už nepustili. Bílí Tygři Slavii tu radost nedopřáli. Nervózní slávisté na rychlý gól Bílých Tygrů nedokázali zareagovat, naopak inkasovali další branky a zápas fakticky prohráli už v první třetině. Ve čtvrtek 17.3. tak padly některé série, komplexy a historicko-statistické "jistoty". Výsledkem je, že o postup do finále Tipsport extraligy 2005 spolu budou od úterý 22.března bojovat celky Bílí Tygři Liberec a HC Moeller Pardubice.

Výsledky Pardubic v české extralize

1993-94: 2. místo (ZČ 6. místo, finále s Olomoucí 1:3)
1994-95: 11. místo (od sestupu je zachránilo rozšíření soutěže)
1995-96: 13. místo (v prolínací soutěži 2. místo, udržení)
1996-97: 4. místo (ZČ 5. místo, semifinále se Vsetínem 1:3)
1997-98: 8. místo (ZČ 8. místo, čtvrtfinále se Vsetínem 0:3)
1998-99: 7. místo (ZČ 7. místo, čtvrtfinále se Zlínem 0:3)
1999-00: 8. místo (ZČ 8. místo, čtvrtfinále se Spartou 0:3)
2000-01: 6. místo (ZČ 3. místo, čtvrtfinále s Vítkovicemi 3:4)
2001-02: 5. místo (ZČ 3. místo, čtvrtfinále se Slavií 2:4)
2002-03: 2. místo (ZČ 1. místo, finále se Slavií 3:4)
2003-04: 5. místo (ZČ 1. místo, čtvrtfinále s Plzní 3:4)
2004-05: ZČ 3. místo

Sestava Pardubic v posledním zápase

Lašák - Snopek, Čáslava, A. Novotný, Havíř, M. Rozsíval, Linhart, Mudroch - P. Sýkora, Dopita, Blažek - Hejduk, Mikeska, Bulis - Průcha, Hemský, Koukal - Tvrdík, Divíšek, Rolínek.

Statistický pohled na oba soupeře

Foto: Igor Rataj se raduje z gólu Valdemara Jiruše v říjnovém vzájemném utkání v Liberci, který Bílí Tygři vyhráli 2:1 v prodloužení.