Rozhovory

Petr Syrovátko: Pokud má mít náš úspěch trvalou hodnotu, musíme na něj navázat další prací. Je to pro nás závazek!

Liberec - V roce 1994 se začalo psát významné partnerství libereckého hokejového klubu se společnosti Syner a Petrem Syrovátkem. Vstup silného sponzora znamenal bezprostřední záchranu tehdejšího Stadionu od úplného úpadku. Toto spojení trvá dodnes a sportovní vizionářství současného prezidenta klubu Petra Syrovátka, dovedlo Bílé Tygry Liberec ze dna 2. národní ligy až na úplný vrchol, k titulu českého hokejového mistra!

To, co se letos Bílým Tygrům povedlo, je jistě završením Vašeho snu. Co bude teď dál?
Určitě je to nesmírně důležitý mezník našeho snažení, ale také mě napadá výrok Ivana Hlinky: „Tak jsme první, no a co? Hlavně se z toho nepo...“ Rozhodně to není rouhání, ale rohlíky jsou pořád stejně drahé, lidé mají úplně stejné starosti, jako před měsícem, nebo v době, kdy jsme hráli baráž. Život jde zkrátka dál, ale pro náš klub je to obrovský sportovní úspěch. Je to jako v životě. Přirovnal bych to k narození všech mých dětí. Měl jsem stejnou míru štěstí a nadšení, ale od druhého dne mi bylo jasné, že se o své děti musím také starat. Musím to vše rozvíjet a navazovat na ten pocit štěstí, který jsem měl, když se narodili. Kdybych se o ně nestaral, co by z nich vyrostlo? A tady je to stejné. Pokud má mít náš úspěch trvalou hodnotu, musíme na ten pocit štěstí navázat. Je to pro nás závazek. Konečně se nám to podařilo a je potřeba si ten okamžik naplno užít. Pár dní se bude slavit, ale pak musíme jet dál.

Kdybych se Vás zeptal, zda jste něčemu takovému před sezónou věřil…
…tak bych vám odpověděl, že rozhodně ne. Věřil jsem, že budeme velmi dobří, ale netušil jsem, že se to takto semkne. To, že se bude Filip Pešán snažit vtisknout do mužstva moderní způsob hokeje, který, ačkoliv to nikdo moc neviděl, dva roky implantoval do kluků na farmě v Benátkách, jsem věděl. Ale že budeme takto dominovat a že se nám to v první sezoně splní? To bych neřekl ani v nejoptimističtějších odhadech. O tom mě přesvědčovala i vlastní zkušenost. Už před některými předchozími sezonami jsem si říkal, že máme kádr na to, abychom vyhráli, ale nakonec to nedopadlo.

V čem byl ten hlavní a největší rozdíl v letošní sezóně a těch předcházejících?
V tom, že jsme věci nejen říkali, ale také dělali, a hráči jim hlavně věřili. Najednou se vytvořil hrozně silný týmový duch. Přestože se psalo, že jsme neměli žádné krize, není to tak. Krize tu byly, ale dokázali jsme je zvládat. Došlo i na pnutí uvnitř kabiny, ale ctili jsme, že kabina zůstává kabinou. Když přišla výkonnostní krize některého z hráčů, překryla to jiná lajna. Dařilo se třeba třetí, méně to šlo první, a pak se to překlopilo. Když už nikdo nedával góly, přišla čtvrtá formace a rozhodla. Všechny tyhle malé okolnosti nám nahrávaly, ale nic z toho nebylo náhodou. Všechno bylo podmíněné poctivým tréninkem.

Hodně se hovoří o velkém podílu Filipa Pešána na zisku titulu. Sázka na jeho osobu v pozici hlavního kouče i sportovního manažera v tomto světle vypadá jako trefa do černého. Nicméně v době jeho jmenování to mohl být svým způsobem risk. Váhal jste?
V práci Filipa Pešána jsem věřil. Čekalo se na úspěch a ten přišel trochu v ústraní – na farmě v Benátkách. Předtím si Filip dvakrát vyzkoušel roli hlavního kouče A týmu a zpětně si říkám, že to pro něj nebyly jednoduché situace. Filip je ale chytrý, strašně nerad se o kamna pálí dvakrát, a i tyhle věci si musel po cestě k úspěchu prožít. Měl také krásné tři roky s Jirkou Kalousem v roli asistenta, zkoušeli jsme ho s Mariánem Jelínkem. Nakonec se Filip rozhodnul pro štaci v Benátkách. Tam byl úspěšný a navázal na to už v loňské sezóně po svém třetím jmenování do role hlavního kouče. V deseti zápasech na konci extraligy Tygři sedmkrát zvítězili.

Co se týká jeho role sportovního ředitele, Filip byl k tomuto postu „vychováván“. Už šest let bylo na jeho vizitce - Asistent generálního manažera. Když je někdo asistentem, tak je to v hierarchii zřetelně přípravná pozice.

Takže jste v jeho případě čekal na vhodný okamžik jeho jmenování?
Ano. Už jsme o tom přemýšleli o sezonu dřív, když jsme dělali rozhodnutí, zda u týmu ponecháme Pavla Hynka, nebo se ho chopí Filip. Nakonec jsme si řekli, že ta jedna sezona, kterou absolvoval v Benátkách na výbornou, ještě není to, co by ho kompletně zbavilo takové té nálepky, kterou znáte z médií, že je protekčním dítětem. Filip věci dělal a prosazoval. Začal od mládeže a pokračoval v juniorce. Později měl celou mládež pod sebou, povyměňoval trenéry, přivedl mladé a nově uvažující kouče. To mu zavdalo další vlnu nevole, neboť létaly další „bufetové“ řeči, jak je arogantní a nestará se o nic. Tak to ale není! On se pouze neohnul.

Máte s Filipem Pešánem nějakou dohodu o tom, že v Liberci zůstane? Úspěch týmu samozřejmě zvýšil zájem i o osobu úspěšného trenéra…
S Filipem jsme si podali ruku. Jeho odchod v rámci české extraligy nehrozí vůbec, to by muselo dojít k nějakému lidskému karambolu mezi mnou a jím. Co se týká zahraničí, v tuto chvíli je na začátku své práce. Pokud bude po tomto zlatém základu cesta i nadále úspěšně pokračovat, dá se očekávat, že jeho cena bude velká a že nějaká nabídka ze zahraničí přijde. To ale bude po dohodě. Nebude to žádná nahodilá záležitost. I kdyby vyrazil na nějakou dlouhou zahraniční štaci, Liberec je jeho základna, kam by se měl vracet, třeba i v roli mentora nebo poradce.

Před sezónou do klubu přišly zajímavé posily. Šlo o velmi kvalitní hráče, kteří jistě nebyli nejlevnější. Museli jste proto nějak navýšit rozpočet?
V tomto případě jsme absolutně vydělali na novém přístupu Filipa Pešána. Hráči sem nešli kvůli penězům, ale uvěřili novému hernímu pojetí, způsobu vedení, klubové kultuře a stylu přípravy. Když se ptáte, jestli byli Birner a Řepík drazí, tak podle našich informací nabízela Sparta oběma borcům o třicet procent více. Stejně se nedohodli, protože prostě uvěřili tomu, co Filip říkal. Navíc tu byla i osobnost nového kondičního trenéra Aleše Pařeze, který tyto borce měl v práci už v předchozích letech.

Ano, Aleš Pařez, jaký byl jeho podíl na letošním úspěchu?
Dělali jsme nákup hráčů, se kterými přišel i Aleš Pařez. A všechno pak jakoby do sebe zapadlo. Když mladí kluci viděli, jak s Alešem cvičí a připravují se zkušení hráči, jak mu věří, také tomu uvěřili. Najednou to bylo tak, že staří hráči určovali morálku v kabině a kvalitu přípravy. Nejen tréninku, ale také rehabilitace a péče o tělo. Když kluci viděli, jak se o sebe stará třeba Tomáš Mojžíš, začali koukat s otevřenou pusou. I Dominikovi Lakatošovi přestaly po ránu chutnat buchty s Fantou a podobné nesmysly, které vás jen zabijou. Sám začal vnímat, jak se o sebe starat, protože to viděl. Není nic lepšího, než když máte vzory, které tyto věci bez uzardění automaticky dělají.

Do jaké míry je možné tento tým udržet? Máte už v tuto chvíli nějaké plány na změny?
Posily plánujeme celou dobu. Víme o každém jednotlivém postu. Myslím si, že máme velmi dobře stabilizovanou obranu. Otázka bude, zda zůstane Radim Šimek, ale já jsem na 99 procent přesvědčen, že ano, i když se mu povede mistrovství. Dokonce si myslím, že by mohl patřit i mezi osm vyvolených beků, kteří pojedou na Světový pohár, i když tam bude hrozný přetlak. Nejen jemu, ale také Tygrům bych to velmi přál. Vyrostl v top beka, který by jednou mohl atakovat NHL. Nově podepsal smlouvu na tři roky, ale zájem může být velký. Ještě jedna sezóna u nás mu podle mě velmi pomůže, bude hrát na nejvyšší úrovni a v prostředí, které zná. Pak bude ještě otrkanější pro další krok.

Kdo naopak po této sezoně tým nejpravděpodobněji opustí?
V každém případě končí Petr Vampola, ten je dohodnutý na dlouhodobém kontraktu s Mladou Boleslaví. V případě Michalů Birnera a Řepíka visí velký otazník. Oba mají ve smlouvách výstupní klauzuli a sezóna se jim povedla. U nich si dovedeme představit, že ve své formě nějakou nabídku dostanou, ale bude otázkou, jak moc se jim z našeho prostředí bude chtít odejít. Moc by si přál, aby to tak nebylo.

Důvody úspěšné sezony podle prezidenta klubu Petra Syrovátka:

"Hlavně jsme věci nejen říkali, ale také dělali, a hráči jim věřili. Najednou se vytvořil hrozně silný týmový duch. Krize tu byly, ale dokázali jsme je zvládat. Když přišla výkonnostní krize některého z hráčů, překryla to jiná lajna. Dařilo se třeba třetí, méně to šlo první, a pak se to překlopilo. Když už nikdo nedával góly, přišla čtvrtá formace a rozhodla. Všechny tyhle malé okolnosti nám nahrávaly, ale nic z toho nebyla náhoda. všechno bylo podmíněno poctivým tréninkem.“


Za poslední roky byly osudy mistrů všelijaké, ať se podíváme na Slavii, Zlín nebo nejaktuálněji na Litvínov. Nebojíte se nyní něčeho podobného?
Naprosto tuto statistiku respektuji a znám. Jednou věcí je mistrovská kocovina, o které se vždy mluví, a druhou věcí je absence systematické práce z důvodu nějakého uspokojení. Jak už jsem řekl, titul je pro nás úžasná věc, ale my chceme pokračovat v naší práci. Máme obrovskou chuť.

Nejbližším evropským vzorem, který bychom rádi následovali a který je pro nás dosažitelný, je pro nás švédská Skelleftea. Během posledních šesti let byli pětkrát ve finále. To je něco neuvěřitelného. Neustále si udržují kvalitu práce, pracují systémově s mládeží nebo při doplňováním týmu. To je věc, která je pro nás velkou motivací a strašně rádi bychom tu také tak pracovali.

Teď samozřejmě následuje náročná fáze po sezoně. Během dvou nebo tří týdnů budeme vědět, kdo z kluků tu bude v dalším ročníku. Máme připravená určitá opatření, jak kádr případně doplnit. Bude následovat ne nahodilá, ale systémová obměna. Proběhne větší zapracování Honzy Stránského a Dominika Lakatoše. Viděli jste, jak hrál Stráňa úžasně. Byl ve čtvrté lajně a trpělivě čekal na svou šanci. Ta přišla, on dokázal rozhodovat zápasy a myslím, že si to velmi užil a hlavně zasloužil. Jedničku si zaslouží také Dominik Lakatoš. Na ledě je chytrý jako opice, hru čte skvěle a má obrovský potenciál. Má naději, že se teď dostane do draftu, což by pro nás opět bylo skvělou vizitkou.

Finále je po sportovní stránce vynikajícím úspěchem, nicméně je výhodné také ekonomicky?
Máme přesně spočítané, kolik nás postup do play-off stál, kolik nás stálo každé jedno kolo. Není to z hlediska nákladů rentabilní, ale kompenzujeme to spoustou motivačních bonusů od sponzorů, kteří nás odměňují.

Před „sezónou snů“ prožili Tygři tři nepříliš úspěšné roky, řekněte mi, neměl jste myšlenku, že byste z hokeje odešel?
Sportovní výsledek, i když je to prohra, mě osobně až tolik netrápí. Jestli jsem někdy uvažoval o tom, že z hokeje odejdu, bylo to kvůli lžím, pomluvám a nenávisti, které malá skupina aktivistů šířila a šíří. To byly chvíle, které mi otravovaly život. Říkal jsem si ale, že tu ta negativistická nálada je jen na krátkou chvíli, že si za to v horizontu dvaceti třiceti let nikdo nevzpomene. Proto jsem ani ve chvílích, kdy naše sportovní radost nebyla skoro žádná, nepochyboval. Tu baráž si stále pamatuji, když jsem ještě v 55. minutě nevěděl, co bude druhý den. Představoval jsem si, kolika lidem bych tím udělal radost, že by mohli říct, že jsem neúspěšný šéf hokeje a zaneřádil jsem město s arénou. Sportovní výsledky mě ale nikdy nenutily přemýšlet o tom, jestli tu s hokejem skončím.

Bylo pro vás určitým zadostiučiněním, když jste během finále viděl zaplněné náměstí před libereckou radnicí, kde sledovali zápasy fanoušci, kteří se nedostali do Home Credit Areny a O2 areny?
Bylo to něco krásného. Celou dobu jsem byl pro, aby bylo možné sledovat zápas ještě na nějakém místě, a radnice se k tomu takto postavila. Primátor Tibor Batthyány mě překvapil, jak rychle reagoval. Všechno si vzali na starost. Pro fanoušky to možná bylo trochu utrpení, protože počasí opravdu nepřálo, takže první dva zápasy prostáli v dešti. Ale jinak jsem měl radost, že hokej neběžel jen v hospodách a doma, ale došlo i na takové to spontánní fanouškovství třeba na náměstí. Právě radnice je pro mě spolu s Ještědem a bílými tygry v ZOO jedním ze symbolů Liberce.

Může se nyní hokejový klub Bílých Tygrů označovat za nositele nových trendů, o kterých se během sezony mnoho napsalo?
Důležité je, že ty změny, které jsme učinili, byly zároveň podtrženy sportovním výsledkem. Pokud by se to nestalo, někteří by řekli, že je to zbytečné. V tuto chvíli to skoro vypadá jako návod, aby si stejně počínali i další. Že je to zárukou úspěchu. To ne, záruka to rozhodně není, ale je to správná cesta správným směrem.

Kde podle mě určujeme spolu se Spartou jasný směr, to je herní pojetí. Oběma trenérům se podařilo týmům vtisknout moderní hokej. To pak bylo vidět i na cestách Sparty a nás do finále. Sparta zakolísala snad jen ve dvou horších utkáních, jinak to byl strojový výkon. U nás to samé, přestože se nám třeba první utkání s Chomutovem nedařilo, kluci ho svou trpělivostí a systémem, kterému po celou základní části věřili, urvali. V tomto jsme posunuli kvalitu ligy. Byla tu jedna mluva, jedno myšlení. Když si kluci vyráběli před play-off tu skládačku poháru, stálo tam: „Jeden tým, jeden cíl.“ Podle toho se také chovali.

Jde tento trend pro příští sezonu ještě někam posunout?
Vždycky to jde. Letos se také podařilo Golden State v NBA posunout asi pětadvacet let starý rekord v počtu výher. Navíc, ačkoliv netrpím na nějaké křivdy od rozhodčích, náš rekord by neměl být 118 bodů, ale ještě o dva body víc. To kvůli dvěma zápasům s Plzní. Rozhodčí nám v nich neuznali 2 regulérní branky a my mohli brát výhry. I tady je vidět, že naše maximum mohlo být ještě vyšší. Ale i tak byla naše jízda úžasná. Snad ještě nekončí a opět se budeme moci zaradovat.

V minulých letech se hodně mluvilo o Benátkách nad Jizerou. Dotování farmy bylo před letošní sezónou finančně ořezáno a začalo se spolupracovat i s jinými kluby. Fungovalo to v této sezoně podle vás ideálně?
Letos to fungovalo bezvadně. Spolupracovali jsme s e Spartou a Mladou Boleslaví. Dali jsme si určité finanční mantinely, které se nám víceméně podařilo dodržet. Letos na to chceme navázat. Už jsme domluvení se Spartou, že budeme v tomto režimu pokračovat. Pražané přemýšlejí i o tom, že by si tam od nové sezóny dodali trenéra „pozorovatele“. Vypadá to, že by to měl být Jaroslav Nedvěd. Také s Davidem Výborným, který má nyní tyto záležitosti na starost v Mladé Boleslavi, budeme jednat a stojíme o spolupráci s nimi.

Díval jsem se na zajímavou statistiku. Celkem sedmnáct kluků, kteří hráli finále, prošli farmou. Nemluvím teď jen o Tygrech, ale také o Spartě. Pak tu byli kluci, kteří se v semifinále protočili za Boleslav. To je jasný důkaz toho, že to má smysl. Mohou někde systémově hrát, naskočí na dvanáct, osmnáct, dvacet minut, zahrají si přesilové hry a oslabení. Strhnou na sebe pozornost a vybojují si šanci v hlavním týmu. Dominik Lakatoš pak třeba odehraje pět minut v zápase, ale to není pět minut, kdy by nebyl vidět. On naplno napadá, je silný na puku….

Bílí Tygři mají po 14 extraligových sezónách vysněný titul. Projeví se to nějak na marketingových strategiích klubu?
Budeme o těchto věcech ještě hodně mluvit. Máme teď něco, co jsme si přáli, a musíme s tím pracovat a snažit se prodávat. Ale jedna věc, kterou už teď po konzultaci s marketingovými zaměstnanci vím, je to, že nebudeme zvedat ceny permanentek. Budou se hýbat ceny jednotlivého vstupného, ale ne permic. Lidé si čím dál více uvědomují, že permanentky mají velký smysl. Dávají vám záruku, že jste součástí našeho klubu. My chceme majitele permanentek, kteří tu jsou s námi třeba i deset let, nějak odměnit. Home Credit Arena je pro ně fantastické zázemí a prostředí.

Naším marketingovým cílem je mít přes tří tisíce prodaných permanentek. Možná už nebudeme trhat jeden rekord za druhým, jako v této snové sezóně, ale na úrovni a kvalitě práce nechceme slevit vůbec nic.

Zároveň tím chceme zhodnocovat i prostředky od privátních firem, protože hokej nepodporuje nikdo jiný, než privátní firmy! Jsem rád, že právě z těchto míst slyším ohlasy, že jsou hrdými partnery Bílých Tygrů, a to nejen letos, když se vyhrál titul, ale také v horších časech.

Související

Naši partneři

Generální partner
Generální partner