Kropáč si na Vítkovice věřil

Liberec potřetí v sezóně s ostravským celkem bodoval a Radoslav Kropáč si ve vzájemných duelech připsal zatím čtyři body za tři přihrávky a jednu branku. "Máme s Vítkovicemi dobrou bilanci a docela si na ně věříme. I dnes jsme doufali, že si odvezeme body a podle toho jsme i hráli. Ale to, že se opět rozhodovalo až v prodloužení je náhoda, za to opravdu nemůžeme. Byl to hodně důležitý zápas. Dostal nás na dohled osmičky, která bude bojovat o titul."

Radoslav Kropáč se sice dvojnásobně zasloužil o vyrovnávací branku, když v přesilovce, nařízené po faulu na něj, přihrál Michalu Strakovi, ale také dokázal svůj tým na deset minut oslabit. Po souboji v rohu kluziště najednou rozhodčí Svoboda přerušil hru a panenkou poslal libereckého útočníka na nucený oddych. "Philipp mě podrazil a rozhodčí nic. Když jsem šel k zemi, tak mě ještě zasáhl loktem a to už na mě bylo moc. Něco jsem na něj zařval a šel jsem ven. Člověk někdy musí ventilovat svou zlobu. Ale byl to osobní trest, takže jsme alespoň nehráli v oslabení. Rozhodujícím okamžikem byla neproměněná pětiminutová přesilovka Vítkovic. Je to stejně divné. Dva stejné fauly a dva rozdílné verdikty. Výtisk dostal za vražení na mantinel dvě minuty, Jirka Hanzlík pět. Když je to jednou vražení na mantinel, mělo by to být automaticky pět minut."

Sezóna, kterou nyní liberecký útočník zažívá patří bezesporu k nejlepším v jeho kariéře. Pokud si udrží bodový průměr, pak by měl na konci sezóny slavit nový osobní rekord v kanadském bodování. "Měl jsem sice jednou ve Slovanu 55 bodů, ale to je jen slovenská liga a ta se nedá s českou srovnávat. Není to ale jen moje práce. Hodně dělá kolektiv. Velice dobře si rozumíme s Michalem Strakou, dokážeme si vyhovět, přihrát. I proto se mi v Liberci líbí. Hráči, trenéři, například v Rusku to byl s trenérem jeden velký konflikt. Pořád mě nutil bránit, řval na mne jako na nějakého dorostence, tak jsem šel raději pryč."