Láká mě být součástí nové éry, říká nový asistent trenéra David Kočí

Jaké jsou vaše dojmy po prvních týdnech strávených u Bílých Tygrů?
První dojmy jsou fantastické. Už když jsem sem šel, tak mě lákalo v liberecké organizaci pracovat. Mám velice pozitivní dojmy.

Do Liberce jste se přesunul z Litvínova. Můžete poodkrýt, jak se váš příchod udál?
Michal Birner mě kontaktoval s tím, že hledá člověka do realizačního týmu, který by se staral o obránce a pomohl celkově s obrannou hrou. V té době jsem žádné aktuální nabídky neměl. Když se ozval Liberec, hned mě myšlenka trénovat tady lákala. Bílé Tygry považuju za velice silnou a sportovně kvalitní organizaci. Netrvalo to dlouho a dohodli jsme se.

Proběhla v Litvínově nějaká porada s Karlem Mlejnkem, který u Bílých Tygrů dříve také působil jako asistent trenéra?
Trochu jsme se o tom bavili. Pro mě byla spíš důležitá sportovní stránka, vize mančaftu a to, kam směřuje. To pro mě bylo zásadní. Pak už jsem se rozhodoval spíš za sebe.

Posledních deset let patřila střídačka Bílých Tygrů pouze dvěma mužům. Filipu Pešánovi a Patriku Augustovi. Do nové sezóny ale povede Bílé Tygry nový sportovní ředitel Michal Birner, a společně s vámi také novic mezi extraligovými hlavními trenéry Jiří Kudrna. Vnímáte to jako začátek nové éry v našem klubu?
Vždy, když začíná něco nového, láká mě u toho být. Lákala mě spolupráce s Michalem Birnerem i Jiřím Kudrnou. S Jirkou jsme si ještě před mým rozhodnutím telefonovali. Máme stejné vize i nastavení, takže jsem z toho měl velice dobrý pocit. I s Michalem Birnerem máme stejně nastavené smýšlení, což je strašně důležité. Když pak cítíte, že lidé chtějí směřovat společným směrem, tak to člověku dává smysl a těší se. Všechno to může mít pozitivní efekt.

„Každý trenér, se kterým jsem spolupracoval, mi něco dal a posunul mě jak po sportovní, tak po lidské stránce.“

Hrál jste na pozici obránce. Znamená to, že budete mít na starosti beky a hlavní kouč Jiří Kudrna útočníky?
Ano, přicházím sem hlavně v roli trenéra, který bude koučovat obránce. Ale ze svojí pozice budu pomáhat Jiřímu Kudrnovi i s tím, co bude zrovna potřeba.

Jste rodák z Prahy a hrál za Spartu, tady jste po konci aktivní kariéry působil u několika mládežnických kategorií i jako trenér. Pak ale přišlo angažmá v Chomutově, Hradci Králové a Litvínově. Nebylo ve hře angažmá i u hlavního týmu mateřského klubu? Tedy na Spartě?
Cesta se mi tam neotevřela a možná je to i dobře. Poznal jsem jiné organizace a jak to v nich funguje, stejně tak spoustu trenérů, se kterými jsem spolupracoval a kteří mě obohatili. Ať už to byl Karel Mlejnek, Vladimír Růžička nebo další trenéři v mládeži. Každý z nich mi něco dal. Hodně mě to posunulo nejen po sportovní, ale i po lidské stránce. Člověk se trochu obouchal a získal zkušenosti. Je to dobře, protože když jste jen na jednom místě, tak máte moc úzký obzor.

K Bílým Tygrům se z Litvínova společně s vámi přesunuli také obránci Denis Zeman a Kristaps Zīle. Jedná se o shodu okolností, nebo byly jejich příchody propojeny už s tím vaším?
Je to shoda okolností, zároveň je ale oba už nějakou dobu znám. Vím o jejich kladech a záporech. Teď samozřejmě přicházejí do nového prostředí. Věřím, že naše obranné řady budou v tomto novém složení dobře fungovat.

„Každé utkání pro mě bude důležité a chci, aby k tomu tak přistupovali i hráči.“

Oproti vaší hráčské kariéře, kdy jste byl v zápasech velmi emotivní, působíte na střídačce velmi klidným dojmem. Změnilo vás trenérské řemeslo?
Asi jsem klidnější, než dřív. Nic mě poslední roky tolik nerozhází. Člověk se samozřejmě rozčílí a některé věci ho zasáhnou. Nemůže to ale vypadat tak, že se stane jedna chyba a člověk hned lítá jako blázen po střídačce. To v žádném případě.

Po bezmála 150 odehraných duelech v NHL jste se do české extraligy vracel s pověstí rváče. Když ale hráč působí tak dlouho v NHL, musí mít i spoustu dalších dovedností. Štvala vás tahle "škatulka bijce"?
Vždy jsem byl spíš defenzivní bek a hrál jsem hodně do těla. Moje rváčská pověst přišla potom, co jsem se chtěl prosadit. Myslel jsem, že si tím vybojuju pozici v hlavním týmu a budu víc hrát. Svým způsobem se to i povedlo. Pak ale přišlo několik zranění a už jsem nedokázal svoji pozici v NHL víc upevnit. Šlo o to, být v TOP šesti becích víc sezón. Pak bych měl stabilnější místo i jiné úkoly. I tak mi to dalo spoustu zkušeností. Hlouběji jsem ale o své pověsti nepřemýšlel. Snažím se zaměřovat spíš na to, co dělám a předávat zkušenosti, které člověk na své cestě získal.

Během svého extraligového působení ve Spartě máte na svém kontě jeden hodně vyhrocený zápas s Bílými Tygry okořeněný parádní bitkou s jedním z našich beků. Vzpomínáte?
(smích) Ano, to víte, že ano! Bylo to s Davidem Štichem. To byl celkově hodně emotivní zápas. Ale do toho mě na Spartě trochu tlačili. Přišel jsem tam se svou pověstí a říkali mi, že jsem se ještě nepopral. Ale v té době se v extralize prakticky nebylo s kým prát. Tenhle zápas byl trochu divoký, takže to nějak vyplynulo ze situace.

Dokážete říct, jaký souboj v nadcházející sezoně pro vás bude natolik speciální, že byste na něj vypsal v kabině odměnu?
Asi budu muset vypisovat v každém, takže jak Litvínov, tak Sparta i Hradec. (úsměv) Pár týmů už jsem prostřídal. Pro mě ale bude důležité každé utkání. A chci, aby k tomu tak přistupovali i hráči. Konzistentní a poctivá dennodenní práce je strašně důležitá. Je jedno, jestli někdo hraje první, šestadvacátý nebo dvaapadesátý zápas. Ke každému by měl přistoupit s tím, že tomu chce dát maximum a je pro něj nejdůležitější. Stejně by měli hráči přistupovat i k tréninku a ke každému dni. To je moje filosofie. Každý den je ten, kdy chci udělat maximum. Chtěl bych, aby se tohle hráči naučili, protože to je ta cesta, jak žít, trénovat, hrát a zlepšovat se.