Další triumf na EYOF! Za kolegy v ženském hokeji dám ruku do ohně, říká Lucák

Akce se konala v Gruzii, což je po hokejové stránce hodně exotická destinace. Jaké to bylo?
Po stránce sportovního zázemí to bylo super. Postavili úplně nový zimák, ještě tam mezi chodbami chodili dělníci. Stávaly se takové komické situace, že jsme třeba měli před zápasem poslední promluvu k holkám, a v tom nám tam přišli dělníci se žebříkem pracovat na klimatizaci. Ale jak už jsem říkal, zázemí na stadionu bylo super. Město Tbilisi byla taková divočina. Z vlastních zkušeností to můžu porovnat s Ruskem, bylo to hodně podobné. Staré domy se mísily s novostavbami, ulicemi jezdila polorozpadlá auta, která by tady ani nemohla vyjet. Bylo ale fajn to vidět.

Takže to byl i z kulturního hlediska zážitek?
Ano, obecně docházelo k takovým vtipným situacím. Jak už jsem zmiňoval, lidé nám třeba chodili do kabiny spravovat věci zrovna v časech, kdy se to vůbec nehodilo. A tím, že Gruzie není hokejová země, tak vůbec nechápali, proč je vyháníme a ještě byli naštvaní. (smích) V utkání se Švýcarskem se nám stalo, že technici poškodili trubku pod ledem a po druhé třetině jsme čekali, zda vůbec budeme pokračovat. Přijeli tam pak i hasiči.

Pojďme ale k hokeji. V základní skupině jste jasně přehráli Slovensko (4:0) i Švýcarsko (6:0), soupeřky jste navíc prakticky ani nepustily ke střelám na branku. Bylo to opravdu tak jednoznačné?
Asi ano. Zápas se Slovenskem se nám moc nepodařil z toho hlediska, že jsme sice vyhráli, ale ve hře jsme neviděli ty věci, které jsme chtěli, aby tam byly. Něco jsme si k tomu řekli a utkání proti Švýcarsku už bylo super, byli jsme dominantní a také opticky se mi to líbilo. Vždy jsme měli herní plán založený na tom, abychom se co nejrychleji prosadili, vedli a hru řídili.

V semifinále jste deklasovali Švédsko 10:2. Takový výsledek nemá mezi těmito týmy obdoby, jak k tomu došlo?
Upřímně, v tom zápase nám hořela i voda. (úsměv) Ale bylo to tím, že jsme si tomu šli naproti. Byly tam i nějaké šťastnější góly po odrazech kotouče, ale souviselo to s naší aktivitou. Když jsem se byl dívat na švédské tréninky, tak jsem si říkal, že to bude fuška. Ale povedlo se nám na soupeřky vlétnout, což je podle mě složilo. Byl to zápas, kde jednomu týmu vyšlo všechno, druhému naopak nic.

Finále s Finskem bylo oproti předchozím zápasům odlišné s tím, že skóre bylo mnohem déle vyrovnané. Byl to nejtěžší zápas, že?
Byl, Finky hrály fakt výborně. Po první třetině to bylo 0:0, nicméně druhou už jsme 3:1 vyhráli. Ve třetí části nás pak soupeřky slušně zatlačily, pro naše hráčky to byla trošku jiná pozice, než na kterou byly zvyklé z přechozích střetnutí. Zjistili jsme, že nemůžeme v pěti jezdit dopředu i dozadu, jak to mám jako trenér taky rád. Bojovností a disciplínou jsme to ale zvládli, navíc nás skvěle podržely gólmanky.

Jak důležité už jsou u ženské kategorie U16 taktické aspekty hry? Je to stejné jako u chlapců, kde už právě v tomto věku do hry systém proniká mnohem víc?
Ano, je to velmi podobné. Když holky předáváme do U18, je už potřeba, aby byly v rámci herních principů připravené. Není to hurá hokej, že by si každý mohl dělat, co chce. Zároveň to však máme postavené na tom, abychom dobře bruslili, hráli v pěti dopředu i dozadu a byli aktivní do brány. Samozřejmě ne vždy nám systémová stránka hry vychází, protože se s tím hráčky povětšinou teprve seznamují. Nějakou dobu to trvá, než na to najedeme. Každopádně nezabíjíme kreativitu hráček a když si někdo udělá něco navíc, umíme to pochopit.

I když je EYOF krátkodobý turnaj, Česko ho v dívčím hokeji ovládlo už potřetí v řadě. Dá se z toho usuzovat, že to už něco znamená a v evropské konkurenci jsme aktuálně top zemí?
Věřím, že ano. Za prvé je to zásluha těch holek, které i přes těžké pozice zůstávají v klubech. Svoji pozici si navíc v hokeji stále musejí nějak vydupávat, byť si myslím, že ten pohled na holky se už mění. I tak bych řekl, že jsme jako Češi v tomhle takoví dinosauři. Důležitá stránka je také to, že pro holky umíme v nároďácích udělat atmosféru. Dám ruku do ohně za to, že alfa a omega úspěchů je to, jací lidé v ženském hokeji působí. Nikdo na nikoho nehuláká, s hráčkami si umíme udělat srandu, zároveň je v případě potřeby umíme dát i do pozoru. Ve všech kategoriích se sešli lidé, kteří tomu dávají celé své srdce, což se promítá i ve výsledcích. V první řadě to je ovšem samozřejmě zásluha našich šikovných hráček.

U Bílých Tygrů trénuješ chlapeckou kategorii U14. V čem je to jiné oproti dívčí kabině?
S holkama si člověk musí trošičku víc povídat, jsou to takové křehké duše. Vždy musím zvážit, jaká slova zvolím. Řekl bych, že jsem takový jejich hodný kamarád, málokdy po někom houknu. Jsou tam někdy situace, kdy je potřeba holkám vysvětlit něco, co klukům vysvětlovat nemusíme. Holky jsou zároveň otevřenější, nebojí se přijít a popovídat si. Kluci mají větší odstup, zároveň to ale může být tím, že k nim mám tvrdší přístup.

Jak zásadní je v rámci dalšího rozkvětu českého ženského hokeje to, jak se aktuálně napříč všemi kategoriemi daří? Přece jenom to má určitě velmi dobrý vliv třeba už na hráčskou základnu v mládeži...
Z hlediska nějakého proma a marketingu jsou poslední roky naprostá pecka. Ale nesmíme zaspat dobu! Svaz už pracuje na nějakých projektech, výhled je takový, že podmínky pro holky se budou dál zlepšovat a budou mít více příležitostí se v rámci ženského hokeje rozvíjet. Je to práce na dlouhý čas, nemůžeme se ukolébat aktuálními výsledky.

foto: Martin Rambousek