Jan Bednář s odstupem o Memoriálu Ivana Hlinky: Věřili jsme si, je to můj největší úspěch

Když jste se dozvěděl o nominaci, jaká byla vaše první reakce a čekal jste ji?
Měl jsem obrovskou radost, že si budu moci zahrát na tak prestižním turnaji, a že mohu reprezentovat Českou republiku. Vzhledem k tomu, že jsem byl již v kategorii U16, doufal jsem, že by pozvánka mohla přijít znovu.

Vše začalo výhrou nad Kanadou v přátelském utkání, cítil jste s týmu sílu už tam a jak byste ten zápas popsal?
Výhra nad Kanadou byla obrovským úspěchem. Psychicky nás to velmi nakoplo, stmelilo nás to také jako tým. Proti tomuto celku jsme ještě předtím nehráli, takže jsme nevěděli, co nás přesně čeká. Samozřejmě jsme tušili, že budou velmi kvalitní. Museli jsme jít do zápasu s respektem k soupeři a vůlí vyhrát. Sice hrála určitou roli i nervozita, ale po první brance a vyrovnaném hernímu projevu, to z nás spadlo.

„Jistota postupu nám zůstala v hlavách, nešli jsme do střetnutí koncentrovaní"

Ve skupině jste nestačili pouze na USA, jak jste duel prožíval?
Den před utkáním s USA jsme porazili Finsko, čímž jsme si zajistili postup ze skupiny. Podle mě nám tato jistota trochu zůstala v hlavě a nešli jsme do střetnutí úplně stoprocentně koncentrovaní. To byl asi také důvod špatného začátku a obdrženého úvodního gólu. Sice se nám podařilo brzy odpovědět, ale záhy přišlo další inkasovaní, což je po psychické stránce jedna z vůbec nejhorších věcí, co se může přihodit. Chvilku poté Američané potřetí skórovali a šli do dvougólového vedení.

Přišlo semifinále se Švédskem. Velmi vyrovnaný zápas nakonec rozhodl pár okamžiků před koncem prodloužení Galvas. Jak jste si užíval podporu fanoušků, euforie byla asi na konci velká?
Radost byla samozřejmě obrovská. Diváci byli fantastičtí. Oslavovali jsme postup na ledě, v šatně i cestou na hotel. Zápas to byl opět velmi vyrovnaný. Vyložené gólovky byly k vidění na obou stranách, ale díky výbornému výkonu našeho brankáře a gólu v prodloužení jsme to zvládli. Nervy nebyly, osobně jsem v nás věřil, a proto jsem měl čistou hlavu.

Ve finále jste podruhé narazili na USA, obrovská přetahovaná. Věřili jste si?
Ano, věřili jsme si. Důkladně jsme se na finále připravovali a to jak na ledě, tak hlavně i mimo něj. Trenéři nám ukázali záběry na videu. Věděli jsme, na co si musíme dávat pozor, a co si pohlídat. Určili jsme si systém hry. K tomu jsme měli k dispozici všechny hráče, což se o prvním vzájemném utkání říct nedá. Tam jsme tři kluky postrádali.

Nakonec jste historicky poprvé ovládli Memoriál Ivana Hlinky. Český tým si připsal vůbec první prvenství? Jaký to byl pocit a jak jste výhru oslavili?
Trenéři nám tuto informaci říkali. Česko bylo ve finále již sedmkrát, avšak nikdy se mu nepodařilo vyhrát. Prvenství jsme oslavili opět na ledě s fantastickými diváky. Zazpívali jsme si hymnu, dostali medaile a čekali na pohár. Poté jsme si v šatně dali náš vítězný pokřik a ještě jednou pořádně slavili.

Můžeme tento turnaj zařadit mezi vaše osobní největší hokejové úspěchy? A získal jste hodně nových zkušeností?
Určitě je to můj největších hokejový úspěch. Byl to vůbec můj první větší turnaj a hned jsme ho vyhráli. Nikdy se mi nic podobného nepodařilo. Zkušeností jsem získal také hodně. Turnaj mi ukázal, na jakých dovednostech musím zapracovat, abych se zlepšoval.

„Snažím se podat vždy nejlepší výkon. Je jedno, jestli hraji za Tygry nebo reprezentaci"

Na turnaji bylo také hodně skautů, i v zámoří je velmi sledovaný, uvědomoval jste si třeba tuto skutečnost?
Samozřejmě jsem nad tím také přemýšlel, ale nečekal jsem, že jich tam nakonec bude tolik. Sám jsem se snažil podat co nejlepší výkon a nemyslet na to, jestli tam skauti jsou nebo ne. Jakmile nemá sportovec 100% koncentraci, tak dělá lehkovážné chyby.

Teď se budete vracet zpět do Liberce, jak je těžké "vystřízlivět" a vrátit se zpět na klubovou úroveň, kde prozatím nezapočala ostrá sezóna.
Přechod pro mě z reprezentační na klubovou úroveň není problém. Jediný rozdíl je v tom, že na mezinárodní scéně je vše trochu rychlejší. Jinak se snažím podat nejlepší výkon a maximálně pomoci svému celku nehledě na to, jestli hraji za Tygry nebo národní tým.