Vojtěch Fiala: V Davosu mají úžasné podmínky ke sportování

Za jakým účelem jsi jel do Davosu a co všechno jsi viděl?
Jednalo se o čtyřdenní stáž ve švýcarském Davosu pro české trenéry nabídnutou svazem Českého hokeje. Dohromady nás jelo 50 trenérů, přičemž první den jsme strávili v regionálním švýcarském klubu poblíž Davosu a na zbylé tři dny jsme se přesunuli právě do Davosu.

Co bylo hlavním cílem stáže?
Podívat se pod pokličku fungování klubu a zejména pak struktury mládeže. V Davosu trénují tři čeští trenéři ve sportovních třídách - Jakub Volek (šéftrenér mládeže), Filip Pastyřík (U13) a Václav Klindera (skill kouč a trenér žákovských kategorií). Zhlédli jsme několik tréninků napříč kategoriemi a pak dovednostní tréninky dorostu, jejich akademie a brankářšký trénink. Poté jsme byli i na utkání A-týmu a viděli jsme zápas kategorie U13 proti Rapperswilu.

Je náhoda, že tam jsou tři čeští trenéři?
Kuba Volek tam figuruje už devět nebo deset sezon a v návaznosti na něj přibrali další dva české trenéry, kteří se doplňují. V mladších kategoriích mají trénery z řad rodičů nebo lidí, kteří se motají kolem hokeje. Ale od kategorie U15 dolů se v profesionální míře pohybují již zmínění tři češi.

Ty jsi komunikoval především s nimi?
Součástí stáže byly i prezentace. Manažer mládeže nám ukazoval zejména strukturu akademie, dorostu, juniorky, fungování a principy soutěže. Kuba Volek měl prezentaci ohledně mládeže U15 dolů společně s Filipem a Václavem.

Více jak dvacet let působil na pozici hlavního kouče v Davosu Arno Del Curto. Bavili jste se o tom, jak se to tam změnilo po jeho odchodu?
O Arno Del Curtovi hovoří všichni s velkým respektem, je tam velkou legendou, ale probírala se spíš mládež.

A neměl podobnou roli jako Filip Pešán u Bílých Tygrů?
Nemyslím si. Mládež byla vedená právě manažerem mládeže. Samozřejmě pak i v diskusích byly otázky, jaká je provázanost mezi juniorkou a A-týmem nebo jestli mají farmu jako my v Benátkách nad Jizerou. Nejlepší junioři se zúčastňují tréninků A-týmu a juniory ohrávají i v druhé nejvyšší soutěži ve svém farmářském týmu, který ale nespolupracuje tak úzce jako třeba Liberec a Benátky.

A-tým HC Davos během tréninku ve Vaillant Areně

Co tě tam zaujalo nejvíc ohledně fungování mládeže?
Beru to tak, že Davos je jedna z nejlepších organizací ve Švýcarsku. Vycházím z toho, jak jsme to tam poznali a z toho, jak se oni prezentují. Jejich cílem je být nejlepší mládežnickou akademií Švýcarska. S tím souvisí i perfektní podmínky pro hráče jak z hlediska samotného zázemí, tak i z přístupu a kvality realizačního týmu. Samozřejmě mě zaujala čistota a pořádek na celém "zimáku". Umocňuje to i fakt, že je město v horách a krajina kolem je úchvatná. Místní tam podle mě žijí hokejem. Přímo na zápase byla výborná atmosféra. Hráči byli slušně vychovaní, raději pozdraví dvakrát než vůbec.

Bylo to podobné tomu, co jste zažili v listopadu v Portlandu?
Kulturou možná trochu jo, i když tam je to ještě dál, ale jinak to byla úplně jiná stáž než v zámoří. V Portlandu jsme byli přímo součástí programu a dva týdny jsme fungovali jako tým, kdežto v Davosu jsme byli jen určitými pozorovateli. Nahlédli jsme na to, jak to u nich funguje, ale nebyli jsme součástí samotného programu. Šlo o to vidět švýcarskou cestu, výchovu hokejistů a způsob, jakým to dělá organizace HC Davos.

Je právě švýcarská cesta bližší zámoří?
Řekl bych, že všechny tři cesty, co se týče hokeje a náplně tréninků, jsou podobné. Ale Kanada je ještě o kus dál než je Česko a Švýcarsko v celkovém vnímání hokeje a ve věcech okolo něj. Ve Švýcarsku trénují velmi dobře, ale to se podle mě v dnešní době trénuje všude. Já vždycky říkám, že můžeš sdílet jakékoliv materiály a podklady, ale dokud nemáš fungující a pracovité trenéry, tak to stejně nepřeneseš do praxe.

A co tamní zázemí, které prošlo velkou rekonstrukcí?
Byl jsem v Davosu před pár lety. V tu dobu měli krásnou zastřešenou halu, ale ta venkovní byla tehdy odkrytá. Kuba Volek vyprávěl, že dřív ji žáci hodně využívali i pro tréninky. Snažili se co nejlépe fungovat v daných podmínkách, ale loni prošel areál velkou rekonstrukcí s ohromnou investicí, což mi doslova vyrazilo dech. Když to porovnám s Libercem, tak si nemyslím, že v Davosu mají něco extra navíc, co bychom v rámci trénování nemohli realizovat. Máme skvělé zázemí, které samozřejmě není nové nebo v posledních letech zrekonstruované, ale můžeme pro tréninky využívat veškeré zázemí Sport Parku. V Davosu je na první pohled poznat, že je všechno z loňského roku a svědčí o tom i čistota, úklid a to, jak to tam v denním režimu funguje. Je vidět, jak si toho váží. A to i po roce používání dvou off ice center, které jsou v patře tréninkové haly. Důkazem toho je fakt, že i po půl hodině chození po tělocvičně v bílých ponožkách, jsem při obouvání zjistil, že mám ponožky stále čisté. To je jasná vizitka, jak si toho prostředí váží.

Nově vybudovaná posilovna

Stejně jako v Liberci, mají i v Davosu Sense arenu. Je tam na to také specialista jako jsi ty u Tygrů?
Oni mají dvě off ice plochy, které se svou funkčností dělí. Jedna je specializovaná spíše na cvičení pro hráče a pro brankáře - na cvičení postřehu s trenažérem, vrhačem tenisáku a podobně. Druhá off ice zóna je více technická, kde mají novější techonoglie. Jednou z nich je právě Sense arena. Nechybí tam ani střelnice a dlouhý pás umělého ledu. Viděli jsme, že hráči hned po tréninku na ledě nazují chrániče, vyběhnou schody a v bruslích na syntetickém ledu pokračuje trénink střelby a stickhandlingu. Dozvěděli jsme se, že aby v budoucnu stíhali správně využívat i tyhle technologie, které mají nad rámec standardního programu, budou muset zaměstnat další trenéry. Sense arena je tam teprve chvíli. Byla instalovaná pár dní před tím než jsme přijeli, takže jsem se tam s trenérem bavil, jak to vypadá a funguje u nás. V Davosu budou určitě potřebovat dalšího člověka, aby to zastřešili.

Mají tedy nedostatek trenérů?
V počtu profesionálních trenérů nemohou konkurovat tomu, co my máme v Liberci. Co se týče hráčské základny, tak je na tom Liberec oproti Davosu mnohem lépe. Na druhou stranu si myslím, že lépe funguje provázanost mezi Davosem a jejich dvěma sousedními týmy, kdy hráči, kteří se nevejdou na zápase do první kategorie U15 Davosu, tak jedou o víkendu hrát za Chur nebo Prättigau. A funguje to i opačně.

Myslíš, že klubu hodně pomáhá výhodná poloha města, která přímo vyzývá k zimním sportům?
Jasně, zimní sporty jsou tam určitě číslo jedna. My jsme bydleli na hotelu 10-15 minut od Vaillant Areny a v odpoledních hodinách jsme na zastávce potkali dva kluky kolem dvanácti let. Oba nazuté přeskáče, lyže přes ramena a čekali na autobus, aby si po škole zalyžovali bez rodičů. Mají dvě zastřešené plochy a k tomu venkovní prostranství se zamrzlou plochou, která je tam volně pro lidi. Když je potřeba, tak se trénuje i tam. Podmínky pro to, aby obyvatelé Davosu mohli zimní sporty provozovat, jsou neskutečné. Město není nijak velké, ale pár dní po našem odjezdu se tam konal jeden ze závodů světového poháru v běžeckém lyžování, takže po městě chodilo hodně sportovců, kteří se tam připravovali. Potkávali jsme třeba ruskou reprezentaci. Město dýchalo takovou sportovní zimní atmosférou. Velmi rychle jsem si zvykl na metry sněhu, autobusy mající řetězy, atd. Úžasné prostředí pro sportování.

Co ti stáž v Davosu nejvíc dala?
Co mám rád je, když si člověk ze Švýcarska, Finska, Švédska nebo Portlandu odveze pocit, že ten svět určitě není, co se týká hokeje, výrazně před námi. Těch faktorů je samozřejmě hodně a jsou tam určité odlišnosti. Řekl bych ale, že všem organizacím, které to myslí vážně, by něco dala i stáž tady u nás v Liberci. Obecně se mi ve výše zmíněných zemích líbí, že prostředí je kultivovanější. To bychom měli sami změnit.

Už jste se bavili o tvých poznatcích i s trenéry v rámci organizace?
Ano, s trenéry se snažíme o informace z každé stáže dělit a šířit nové poznatky napříč klubem. A myslím si, že to je takhle všude. Každý rok chceš trénovat lépe než předtím. Když se budeš vyvíjet ty jako kouč, tak se teprve může vyvíjet celá organizace.