Mládežnický hokej

Pracant měsíce října Měchura: Někdy se prostě nechce, ale je důležité si přidávat

Liberec - Ocenění pro pracanta měsíce si za říjen vysloužil Adam Měchura. Šestnáctiletý forvard, který už pravidelně nastupuje za juniory, přitom mohl mít na ledě úplně jiné úkoly. "Vždycky mě lákalo chytat. Nakonec jsem ale rád, že jsem útočník," směje se.

Byl jsi zvolen pracantem měsíce, jak si toho ceníš?
Je to pro mě rozhodně velká událost. Je to odměna za práci a moc si vážím toho, že trenéři viděli, že na sobě pracuji. Jsem za to rád.

Čím myslíš, že sis ocenění vysloužil?
Chci vždycky pracovat na sto procent. Snažím se i přidávat si, přestože se někdy prostě nechce. Pro vývoj je to ovšem velice důležité.

Jak se jako hokejista charakterizuješ?
Řekl bych, že mezi moje přesnosti patří tvoření hry. Dokážu navíc hrát v útoku i obraně, myslím si, že jsem komplexní hráč.

"Bylo by super, kdyby se mi v budoucnu dařilo i mezi chlapy"

Věděl jsi už odmalička, že chceš být útočník?
Vždycky mě lákal brankář, ale to mi taťka nedovolil. (smích) Taťka chytal v hokejbale a vždycky mi říkal, že když se prohraje, svádí se to na gólmana. Chtěl mě před tím ochránit. Nakonec jsem rád, že jsem útočník!

Je pro tebe víc vstřelený gól, nebo pěkná přihrávka?
To nedokážu říct, mám to na stejné úrovni.

Prožíváš teď velice zajímavý úsek kariéry. Na jaře jsi s dorostem slavil titul, už v šestnácti letech se pravidelně prosazuješ v juniorce a podílel ses na bronzu z World Hockey Challenge. Co na to říkáš?
Je rozhodně super, že se aktuálně daří. Ale přece jenom je to teprve začátek kariéry a rozhodně mám na čem pracovat a co zlepšovat. Bylo by super, kdyby se mi v budoucnu dařilo i mezi chlapy.

V minulých týdnech jsi bojoval se zraněním, o co se jednalo?
Šlo o natržený hamstring. Přivezl jsem si to už z reprezentační akce v Kanadě, poslední tři zápasy jsem tam hrál pod prášky. Pracoval jsem na tom, aby se to uvolnilo. Jsem rád, že už zase můžu hrát!

Jak rekonvalescence probíhala?
Měl jsem zde ve Sport Parku fyzioterapie. Už v Kanadě jsme na tom pracovali s naší fyzioterapeutkou z reprezentace, tady posléze s panem Krámským.

Liberecké juniorce se zatím poměrně daří, přestože často nastupujete v o poznání mladším složení než soupeř. Jak jsou nastaveny cíle týmu?
Snažíme se prostě vyhrávat každý zápas. (úsměv) Vždycky chceme bojovat a dát do toho úplně všechno. Pocit, když se vám podaří zdolat starší kluky, je na tom pak nejlepší.

"Trénink s áčkem je pro mě největší odměna"

Jak velké lákadlo jsou pro tebe Benátky?
Je to momentálně můj nejbližší kariérní cíl!

Není ve hře, že by tě už chtěly zkusit?
Já jsem zatím žádnou takovou informaci neobdržel. (smích) Je to na trenérech. Já musím předvádět dobré výkony v juniorce. Možná to přijde, možná ne.

Odměnou za cenu pro pracanta měsíce je trénink s áčkem. Těšíš se speciálně na někoho?
Pro mě je největší odměna už to, že budu na tréninku s A-týmem. Žádného hráče, na kterého bych se těšil víc než na jiné, asi nemám.

Související

Naši partneři

Generální partner
Generální partner