Nový kouč třeťáků: Nechceme tu vytvářet jenom hokejisty

Jsi liberecký odchovanec, jako hráč jsi tu prošel mládežnickými kategoriemi. V jednadvaceti pokračuješ jako trenér. Jak k tomu došlo?
Oslovil mě Jirka Bermann. Já už tři roky pomáhal se základnou a asi jsem se zalíbil, tak mi nabídl tuhle pozici.

Měl jsi vždycky vztah k dětem? Lákala tě tahle práce?
Já jsem vystudoval střední pedagogickou školu. Ve druháku jsem tedy měl praxi na zimáku a od té doby jsem začal trénovat. Pomalu se to překlopilo od toho hraní hokeje k trénování. Jako hráče mě to už tolik nenaplňovalo, tohle mě naopak extrémně bavilo, takže jsem se přeorientoval.

Přerod tedy nastal na střední škole?
Přesně tak. Střední škola mě přehodila, začal jsem vnímat i to okolo. Došlo mi, že život není jen hokej, ale i spousta jiných věcí.

A co tě baví nejvíce právě na trénování?
Ta práce s dětma, nevyhýbám se ani práci s těmi, kteří mají nějaké znevýhodnění. Dříve jsem pracoval ve škole, kde jsem měl malýho autistu, kterému jsem pomáhal. Takže ta možnost rozvíjet děti mě strašně naplňuje.

Vidíš nějaké rozdíly mezi dnešními dětmi a dobou, kdy jsi sám byl v jejich věku?
Nemyslím si, že jsou nějak výrazné. Možná drobnosti. Ale v podstatě je to stejný, my jsme taky zlobili a je to správně. Kdyby děti nezlobily, tak je něco špatně.

Ty budeš trénovat třeťáky, co si od své první sezony slibuješ?
Úplně nejdřív bych chtěl získat klid. Když jsem byl asistent, nemusel jsem řešit docházku a věci okolo. Mohl jsem se soustředit na tu mojí práci na stanovišti. Teď koukám i na ostatní trenéry, jestli to dělají podle mých představ. Chci tedy získat větší jistotu, abych si víc věřil.

Jaký jsi typ, autoritářský nebo kamarádský?
Já jsem spíš milejší, jsem mladý kluk, takže chci mít dobrý vztah s dětmi. Nechci, aby mě vnímaly vyloženě jen jako trenéra, ale spíš jako staršího kamaráda, kterému řeknou různý věci, se kterými by se nesvěřily doma nebo ve škole. Nemyslím si, že u takhle malých dětí je drsný kouč ta správná cesta. Tady by to mělo být hodně přátelský a takhle bychom to tu chtěli dělat.

S ostatními trenéry asi hodně komunikujete o trénincích. Jak je to teď během letní přípravy?
To má na starosti Tomáš Krámský, který je kondičním trenérem naší mládeže. Já ale chci s dětmi hrát hlavně hry. S "Krámičem" to samozřejmě konzultuju, ale neříká mi, co bychom měli dělat. To si řídím sám.

Máš nějaké trenérské ambice?
Momentálně to vidím tak, že bych chtěl zůstat u dětí. Ta práce je zajímavá a pro mě neskutečně zábavná. Chci to pořád posouvat dál. Nejen tady v Liberci, ale v celé republice. Máme nějaké vize a myslím si, že jsou správné. Až si udělám nějaké jméno a získám jistotu, chtěl bych to předávat i někam dál.

Asi se nebráníš i stážím v zahraničí, že?
To by bylo super. Jirka Bermann nám říkal, že pokud se budeme chtít vzdělávat, v tomhle máme plnou podporu.

V organizaci Bílých Tygrů nemáš ale jen trenérskou funkci. Mohl bys to popsat?
Pomáhám hráčům, kteří jsou ubytováni na hotelu, protože jim je od 14 do 18. Myslím si, že v tomhle věku potřebují člověka, na kterého se mohou obrátit. Rodiče mají daleko, trenérům všechno neřeknou, kamarádů mimo hokej taky moc nemají. Potřebují tedy někoho, kdo je starší a zkušenější, ale který je otevřený a nestydí se mu říct nějaké věci. To je moje pozice. Nechci, aby mě brali jako nějakého hlídače, který by je kontroloval, v kolik jsou na pokoji a jestli mají vyčištěné zuby. Když mají ale nějaký osobní nebo sportovní problém, tak to řeknou mně. Je tam diskrétnost, já to nemusím nikomu říkat, takhle jsme s Jirkou Bermannem domluvení. Když je to něco vážného, tak to předám dál, ale většinu těch věcí si nechávám pro sebe nebo to řeším s klukama.

Kdy ses k tomu dostal?
Začal jsem to dělat minulý rok, když jsem to řešil s "Bermošem". Měl jsem pocit, že je potřeba, aby tam někdo pro ty kluky byl. Když jsem byl v jejich věku, byl jsem závislý na rodičích. Jakmile jsem měl vyšší teplotu, šel jsem za mamkou, aby mi řekla, co mám dělat. Já jsem tady pro ně, aby věděli, že na to nejsou sami.

Myslíš, že ti tahle funkce pomáhá i v roli trenéra?
Určitě. Člověk musí být víc empatický, pak se i lépe vžije do problémů hráče. Já navíc některé starší kluky využívám také na svých trénincích, kde mi pomáhají na stanovištích. Je to takhle provázaný a výhodný pro všechny strany.

Organizaci Bílých Tygrů znáš velmi dobře. Co bys vzkázal dětem, aby šly hrát hokej právě do Liberce?
Myslím si, že tady u nás to skutečně děláme jinak. Program, který máme konkrétně ve třetí třídě nastavený, není hokejový, ale je sportovní i nesportovní. Vysvětlím to. Pracujeme s dětmi, nejdřív tedy musíme rozvíjet tu dětskou stránku. Na to navážeme tou sportovní a nakonec tou hokejovou. S dětmi chodíme na různé výlety, máme hodně sportovních akcí, třeba přátelák s hokejbalistama, florbalistama či házenkářema. Nechceme tady vytvářet jenom hokejisty, ale sportovce a hlavně zdravý a hravý děti. Já k tomu mám blízko. Řešili jsme tu hodně s trenéry, jestli hráči myslí na alternativu, když nebudou hrát hokej. Jestli myslí i na něco jiného. A na tom já chci pracovat už u malých dětí. Chci rozvíjet také další stránky. Můžeme s dětmi chodit do IQ landie, kde si můžou zkoušet různé pokusy. Nezaměřujeme se tedy výhradně jen na hokej, jsme víceúčelový klub.