Prezident klubu Petr Syrovátko: Spadli jsme tvrdě na zem

Jsem s ní hrubě nespokojen. Hodnocení bude jednoduché – napadají mě slova jako neúspěch, fiasko. „A“ tým je výkladní skříní klubu a neuspěl, tudíž v hodnocení neuspěl celý klub. Hledám a budu hledat důvody, proč se tak stalo, kde jsme udělali chybu. Chyby mají nějaký původ zrodu, některé se nám promítaly v celé základní části. Letos vznikaly i v části, kterou jsme dosud chválili – manažerské. Postihly nás i chyby ve vzájemné komunikaci, jako slabinu vidím také ztrátu pokory a části srdce Bílého Tygra. To zde bylo v minulosti velmi výrazné a dosti často jsme o něm mluvili.

Těch věcí je celá řada, je spousta úhlů pohledu, jak laiků, tak i odborníků. Já tyto názory slyším, viděl jsem to a jsem toho plnou součástí. V letošní sezóně jsme připravili historicky nejvyšší rozpočet, díky kterému jsme byli přesvědčeni, že uděláme další krok. Věřili jsme, že navážeme na loňské dobré působení, že nám chybí několik detailů. Nepovedlo se a naopak jsme spadli hodně tvrdě na zem. Uvědomuji si, že peníze nejsou zárukou úspěchu a vyšší rozpočet automaticky neznamená lepší umístění a větší radost. Nemyslím si, že jsme přestali po loňské sezóně tvrdě pracovat, ale spíše se projevila ztráta víry a pokory, úcty s jakou se máme o ten sportovní výsledek poprat.

I přesto se však objevil výrazný klad této sezóny, naši fantastičtí diváci. Před nimi smekám, i v nejtěžších chvílích, kdy jsem se já osobně nejvíce za náš výkon styděl, zůstali v hledišti a cítil jsem z nich tu víru, že to ještě obrátíme. V takto nepovedené hokejové sezóně máme nárůst fanoušků v průměrné návštěvnosti základní části. Ta víra v našich fanoušcích byla, stejně tak i v hráčích, kteří věřili, že dokážou krizové chvíle zvládnout. U nich však chyběla síla a chuť se o to porvat, zejména v těch chvílích, kdy by to bolelo.

Pro nás je to zase závazkem. Často jsem říkal, že je naší povinností vůči Liberečákům odvádět dobrou práci za to, jak krásné zázemí nám Tipsport arena nabízí. A to jak hráčům, tak i divákům. Ale netýká se to jen hokeje. Nechtěl bych, aby to někdo bagatelizoval, že Tipsport arena je pouze hokejová aréna. V hale se udělá ročně kolem stovky akcí, což tu nikdy nebylo. Je to jedna z nejvytíženějších arén, vždy ji budu obhajovat nejen jako naši práci, ale také proto, že Liberec odlišuje od jiných podobných měst. Díky ní nejsme s prominutím zapomenuté provinční městečko, ale město, kde se mohou dělat kvalitní kulturní a sportovní akce. Závazek je pro nás tedy nejenom tohle prostředí, ale i víra našich fanoušků, kteří s námi byli letos do poslední chvíle a věřili. A stejně jako já si nedokázali vysvětlit, proč ten herní projev je takový, proč vnitřní krize svázala hráčům nohy natolik, že předvádí takto tristní výkon.

Děkuji všem fanouškům, kteří nám drží palce, chodí se s námi radovat, letos spíše trápit. Těším se na další sezónu, protože nic není starší než dva dny starý novinový článek nebo než tři dny starý sportovní neúspěch (někdy i úspěch). Kdo se z toho poučí, tak má naději, že ho to posune dál.

Byl bych rád, abychom si říkali, to bylo špatně, to dobře. Jedna sezóna ze sedmi, ve kterých hrajeme extraligu, se nám nepovedla. Ono to nejspíše patří k tomu, abychom si uvědomili, že to není zadarmo, že to není náhoda, že vám to nevyhrají jen peníze, ale že k tomu musí být souhra spousty viditelných i neviditelných věcí. Jednou z nich je pokora. Ta dělá to, že jeden za druhého chce padnout a bojovat, že skočí do střely či rány a že když někdo udělá méně populární rozhodnutí, tak mu to nedá sežrat. Dnes se koukáme, jaké týmy hrají play-off a říkáme si, že jsou tam i některé, kterým bychom nedali ve svých úvahách před ligou šanci. Ale je to právě o tom, že to tam někdo stmelí, udělá tu černou práci a tým poté táhne za jeden provaz.

Co bych viděl jako další pozitivum letošního ročníku, i když si to s sebou nese určitou finanční zátěž, je vstup do prvoligových Benátek nad Jizerou. Vytvořili jsme zde farmu, základem je vytvoření jakéhosi přípravného klubu pro růst mladých hráčů. Ti by zde měli překonávat herní rozdíl mezi extraligou juniorů a dospělým hokejem. Je to krok pro to, abychom vychovávali mladé Tygry, se srdcem v Liberci a láskou v našem klubu. Tedy věci, které jsou nutné pro získání těch nejvyšších cílů. Ti hráči budou mít Tygra v srdci. To je cesta, která by měla nést ovoce a zefektivnění. V dnešní těžké ekonomické době by to mělo přinést i nemalou finanční úsporu při nakupování posil.

Po delší době jsme měli klidnou a pozitivní práci u mládeže, tedy konkrétně juniorů a dorostu. Ten nakonec skončil, i přes větší cíle, v semifinále, když vypadl s pozdějším mistrem. Kdyby se finále povedlo, šlo by o největší úspěch historie v této kategorii.

Ale i ostatní práce v mládežnických kategoriích byla pozitivní, úspěchy si uhrála i osmá a devátá třída. Nehrajeme však jen podle stupnice a na výsledky jednotlivých tříd, snažíme se pracovat koncepčně. Chceme, aby hrály ročníky proti svým ročníkům. Je to velká starost ve vztahu k organizaci, v některých třídách jsou dva ročníky a ti kluci spolu nemohou trénovat. Je spoustu operativních potíží, přes které se snažíme přenést. Veřejnosti připadají jako neviditelné, ale patří k té práci. Rád bych tak, aby v tuto chvíli zaznělo z mých úst – děkuji všem rodičům, kteří dávají své děti na hokej a nastartují začátek mladého hokejisty. Děkuji všem trenérům, kteří v této ekonomicky těžké době chodí a za drobný peníz utrácí volný čas ve prospěch mladých libereckých hokejistů.

Sponzoři

Samostatnou a velice významnou kapitolu, díky které jsme mohli mít nejvyšší rozpočet v historii klubu, tvoří sponzoři. V poslední době jsem však v některých médiích vyslechl velmi specifické zhodnocení spolupráce partnerů s Bílými Tygry. Za to bych se chtěl všem našim sponzorům velice omluvit.

Za všechny potíže způsobené těmito tendenčními reportážemi, nesourodými komentáři a hlavně dezinformacemi. Věřím, že všichni ti partneři, kteří se účastní hokejového dění přes deset let, jsou liberečtí patrioti a srdcaři, kteří vidí, jak jde Liberec dopředu. A to i po sportovní stránce. Vždyť se tu hraje minimálně osm nejvyšších extraligových soutěží a to právě díky těmto lidem. Žádná z těchto soutěží totiž není placená z městských či krajských rozpočtů, ale všechny mají výborná sportoviště. O rozpočet se starají majitelé jednotlivých klubů a tvoří ho z 90% sponzoring soukromých firem. Minimum je ze státních podniků. Jsou to především privátní finance, které do sportu putují a majitelé samozřejmě pečlivě zvažují, zda jim investice něco přinese. Devalvace těchto vztahů strašně škodí celému tomu sportu. Publikování dezinformací některými novináři přináší devalvaci vztahů mezi sponzory a kluby a to může strašně moc uškodit především sportu.

Před našimi partnery smekám klobouk, přál bych si odvděčit se jim daleko lepším způsobem. Je štěstí, že si tito lidé uvědomují, že ne vše, co se v novinách objeví, je pravda. Přál bych si, aby nám všichni naši partneři pomáhali dál, aby v době, kdy dopadají na klub, ale i lidi důsledky ekonomické krize, zůstali hokeji věrni. Každý partner však bude o to víc přemýšlet, co mu sponzoring hokeje přináší, zda má pro něj nějaký efekt. Pokud by efekt nepřišel, neměl ani potěchu v srdci, tak jako letos, začne být partnerství na zváženou.

Situace bude hodně složitá i pro naše fanoušky, jejich zaměstnavatelé, ale i oni se budou muset vypořádat s důsledky krize. Musíme se připravit na to, že bude nějakou dobu trvat, než se ekonomika znovu rozhýbe.

Změny v kádru

Změny budou. Domluvili jsme se s Milanem Hniličkou, po něm přišel Jarda Modrý s tím, že se cítí být součástí toho neúspěchu a nesplněných očekávání. Některým hráčům skončily smlouvy a my nyní zvažujeme, zda jim nabídneme nové. Při tom také sledujeme další hráče, z nich někteří ještě hrají play-off či baráž. Do 30.4. však všichni mají platné smlouvy a není fér je teď jmenovat. I přesto, že jednání s těmi, kteří již dohráli, probíhá.

Trenér

Je tu varianta pokračování Filipa Pešána, který do toho vlaku naskočil a jehož styl práce je mi sympatický. Do budoucna bychom tím směrem chtěli jít. Ale hledáme i někoho, kdo nám oživí naše trenérské řady a bude mít přínos pro další rozvoj našeho týmu.

Kluziště

Rozměry hřiště zůstanou stejné. Nebudeme se vracet, není cesty zpátky. Byla to jedna ze součástí negativní nálady v kabině, bylo kolem toho v mužstvu spousta řečí. Naštěstí to bylo na co hodit, první po ruce bylo hřiště. Na tom hřišti se dají hrát skvělé zápasy, ale pouze v případě, že se k němu budu chovat tak, jak to vyžaduje a budu hrát styl, který to hřiště vyžaduje. Poté mi to vrátí. Všichni jsme viděli několik báječných zápasů, které jsme na tom hřišti odehráli a ve kterých jsme přesně využili výhody tohoto hřiště. Důležitý je však ten styl. Ten nemusím vymýšlet, zde není co řešit. Hokej je v zásadě hrozně jednoduchá věc. Je potřeba mít rozdané role a plnit je. Krásně to zní na papíře, hůře se to plní, ale je umění velkých koučů a vítězných týmů se to učit. Předchozí sezóna také nedopadla podle představ. Byla tam pozitiva, že jsme ve čtvrtfinále vyprovodili Spartu, že byl tady úžasný white out. A že se Slavií jsme byli tak strašně blízko finále. V těch našich hlavách nám to zůstalo. Ono to tam mělo zůstat, ale neměli jsme si říkat, ten tým je skoro stejný, že to půjde stejně. Toto vidím jako důsledek. Samo nepřijde nic a my jsme to za celou dobu nedokázali vrátit zpět a nakopnout se k tomu hokeji, který jsme předváděli dříve.

Součástí celého klubu a týmu je marketing. Ten hledá věci, se kterými se fanoušci ztotožní. My fanoušky potřebujeme a chceme být jejich součástí. Zde je prostor, kde si můžeme nechat radit pocity lidí. Slyšel jsem názory, že červená barva nám bere sílu. Určitě to není věc, která ovlivňuje útočení či bránění týmu. Není to věc, kde bych chtěl zbytečně mentorovat, je to věc v kusu. Snažili jsme se ten viditelný projev klubu oživit, nicméně v nové sezóně se vrátíme k variantám modré-bílé. Zdůrazňuji, že logo nebylo nikdy dotčeno, měnil se pouze podklad grafických materiálů.

Co se týká loga na ledě, které také padlo v několika dotazech, tak slibuji, že minimálně jedno logo tam příští rok bude. Uděláme to tak, abychom ty drobné niance, týkající se uražení hokejového pána Boha, eliminovali.

Jaroslav Modrý

Když jsem před letošní sezónou vítal Jardu Modrého, říkal jsem si, že máme vyhráno. Nestalo se a právě to uvažování mohlo být jedním z těch začátků nepovedené sezóny. Chyběla pokora. Ale já byl o tom opravdu přesvědčený. Znám Jardu, získali jsme výborného chlapa a člověka, který týmu může jen a jen pomoci. Výsledek je pro mě hrozný, stejně tak pro Jardu. Nedařilo se mu a když už to vše začínalo jít nahoru, tak se to najednou vše vrátilo do starých kolejí. Přesto trvám na jednom – charakterově je Jarda Modrý výborný člověk. Právě pro jeho reakci a díky tomu, jak se k tomu postavil, si Jardy Modrého vážím jako opravdového chlapa.