Byla to velmi příjemná sezóna, říká Dušan Gregor

Pane Gregore, jak byste zhodnotil vaší první sezónu na liberecké střídačce?
Nemůžu jí hodnotit jinak, než že byla velmi příjemná, i když samozřejmě jsme mysleli na vyšší, než na to čtvrté místo, i proto že jsme po celou sezónu byli nejhůře na třetí příčce. Nicméně na nějaké delší hodnocení je potřeba i čas. Já osobně jsem velmi spokojen s tím, jak mě tým přijal. Jak hráči přijali moji filozofii. Myslím, že sezóna se nedá hodnotit jako neúspěšná, musíme se podívat na to, co se povedlo a naopak se poučit z věcí, které nevyšly.

Semifinálová série už je za námi, co se dá říci, že bitvu se Slávií rozhodlo? Určitě chybělo i štěstí.
Musím souhlasit, ale na druhou stranu si musíme přiznat, když už mluvíme o štěstí, že třeba v sérii se Spartou se přiklonilo na naší stranu. Čtvrtfinále jsme vyhráli jasně 4:0, ale mohlo to klidně skončit i 4:2 nebo 4:3, to štěstíčko se ale přiklonilo na naše hokejky a se Slávií to bylo bohužel naopak. Nicméně všechno nejde samozřejmě svádět na štěstí.

Tým prakticky po celou sezónu nespoléhal na jednotlivce, přesto kdybyste měl jmenovat několik hráčů, kteří podle vás tým táhli.
Víte, já to opravdu beru tak, že jednotlivci tým nedělají. Samozřejmě že někteří hráči jsou více vidět a třeba se jim i více daří. My jsme se letos mohli opřít o brankáře, ať to byl Milan Hnilička, který na začátku sezóny chytal výborně a mně pomohl i osobně při vstupu do sezóny. Po jeho odchodu přišel Marek Pinc a dokázal Milana excelentně nahradit. Marek je vynikající hráč a člověk. Co se obrany týká tak asi největší osobností byl Valdemar Jiruš, ale byli tam i další hráči. A v ofensivě samozřejmě nelze přehlédnout Leoše Čermáka, na kterého jsem hodně vsázel a s jehož výkonem padal a stoupal i výkon mužstva. Ale budu se opakovat, bylo tam i mnoho dalších, ať to byl Václav Nedorost, nebo Václav Pletka, který se dokázal po dlouhém zranění vrátit ve skvělé formě. Já osobně si nesmírně vážím Pavla Kašpaříka, ale když to shrneme, tak se opravdu dostaneme k tomu, že to byl celý tým, který hrál a ne jednotlivci.

Jak se z odstupem času díváte na asi nejkritičtější fázi sezóny, během které se zranilo devět útočníků.
Dá se říci, že už od konce listopadu a začátku prosince jsme nebyli kompletní a marodka se navíc pořád rozšiřovala a v lednu to bylo asi vůbec nejhorší. Chybělo hodně hráčů a týmu se navíc nedařilo vyhrávat. Mužstvo ale tehdy ukázal charakter a tu sérii před play-off zlomilo. Možná kdybychom byli kompletní, tak jsme mohli uhrát tu druhou příčku v základní části a vše mohlo být jinak, zrovna tak jsme mohli ale skončit na nižší příčce. To je ale spíše v rovině nějakých teorií a hokej se takhle plánovat nedá. Mužstvo ale právě v téhle těžké chvíli ukázalo sílu, ochotu pracovat, touhu po úspěchu.

Během tohoto těžkého období se v týmu začali objevovat mladí hráči, ať to byl Lukáš Vantuch, Antonín Dušek, Daniel Špaček nebo Richard Rapáč. Jak jste byl spokojen s jejich výkony?
Určitě se ukázalo, že ten široký kádr má svou podstatu. Tito hráči jsou mladí a mají ještě všechno před sebou, ať už to je Tonda Dušek, nebo Daniel Špaček, který mě velmi příjemně překvapil. Minulou sezónu hrál první ligu na Slovensku a musím říct, že jsem ho nepoznal. Ze začátku jsem mu moc šancí nedával, ale pak odehrál několik skvělých zápasů. Na druhé straně musím připomenout, že právě tito mladí hráči by mohli ještě více přidat. Často mluvíme o tom, že mladí hráči nedostávají v týmech příležitost, já si myslím, že právě v Liberci jí dostáli poměrně velkou, ale ještě více se o ní musí rvát. Musí hrát s větším nasazením, musí více pracovat, aby dokázali, že do toho kádru právem patří.

Dá se tedy říci, že spolupráce s Vrchlabím, ve kterém někteří hráči působili formou střídavého startu, se ukázala jako správná volba.
Určitě, ta spolupráce je potřebná, o tom není pochyb. Tito mladí hráči potřebují přejít na hokej, který hrají dospělí a ta alternace s první ligou je potřebná, protože když se ti hráči nevejdou do prvního týmu, musí hrát někde jinde.

Jaký je váš názor na časté odchody mladých hráčů do Ameriky? Myslíte si, že je to správná cesta, nebo že by měli raději zůstávat v domácích soutěžích?
Tak to je otázka, na jejíž zodpovězení bychom potřebovali asi širší prostor. Je to i hodně individuální, ale určitě si nemyslím, že je dobré, pokud hráč zůstává za mořem třeba čtyři, pět roků a nedokáže se prosadit. Ti kluci se můžou vrátit třeba přes jiné Evropské země, ve kterých můžou posbírat další zkušenosti a pokračovat dál v kariéře.

Pane Gregore děkuji za rozhovor a hodně štěstí v příští sezóně.