Bílí Tygři Liberec

Vítěz play-off už je znám - jsou to fanoušci Bílých Tygrů, říká prezident klubu Petr Syrovátko

Date of publication Author Jan Rachota

Sezóna pro Bílé Tygry skončila po postupu Karlových Varů do finále až 4. místem. Nastává čas bilancování a není povolanějšího člověka než prezidenta klubu Petra Syrovátka. Níže naleznete jeho druhou část.

O vyřazení z play-off:

To jak pro nás play-off skončilo, je pro mě velkým zklamáním. Ne, že bych si takový konec neuměl představit, vždyť právě v tom je hokej tak krásný, o tom sedmý zápas je. Jeden jde z kola pryč a druhý dál. Do poslední chvíle jsme všichni věřili, že se přes to sedmé utkání dokážeme přenést a postoupit do finále.

Věřili jsme o to víc, že nás pohltilo to nadšení všech lidí okolo, vždyť hokej zachvátil celý kraj. Do Prahy nás přijely povzbudit tisíce fanoušků, další fandili v Liberci na náměstí. Když spustilo „bílé peklo“ v O2 Areně, připadal jsem si jako doma. Vše evokovalo vzpomínku na sedmé utkání čtvrtfinále, které jsme na Slavii vyhráli před třemi roky. Ta důvěra nám vlévala optimismus.

7. zápas

Rozhodující zápas se pro nás nevyvíjel vůbec dobře. Mohli jsme po první třetině prohrávat 5:0 a nikdo by se nemohl divit. A asi bychom dnes snadněji rozdýchávali tu prohru… V brance byl však skvělý Marek Pinc, který i s pomocí štěstěny, dával svým výkonem naději na to, abychom s výsledkem něco udělali. Právě ta naděje je zřejmě to, co se nám stále vrací ve vzpomínkách… Vše vyvrcholilo hektickým závěrem, na kterém se bohužel zase promítlo nevyrovnané označování faulů ze strany rozhodčích. V tom závěru jsme sahali po vyrovnání, Venca Nedorost byl 5 cm od branky na 2:2, která mohla vše změnit.

Gól jsme nedali a já musím přiznat, že Slavia se na ty rozhodující zápasy připravila lépe. Nedokázali jsme najít obranu na jejich taktickou variantu se středním pásmem, účinně ji přelstít a překonat. I to však k hokeji patří. My byli v úvodních dvou zápasech semifinále v Praze lepší, protože Slavia ještě nehrála to, co chtěla. Zkoušeli s námi hrát otevřený hokej, na který však nestačili. My bohužel dali jen dvě branky. Opustilo nás i štěstí, kdyby dal ve druhém zápase Klímoš místo břevna gól, mohlo být po zápase. Ale to je kdyby…

Já bych i přes vyřazení chtěl smeknout před výkonem hráčů a před jejich nasazením. To byla jedna z věcí, která nás v loňském a předloňském semifinále brzdila. Letos jsme udělali krok dopředu. Výkon v play-off byl vynikající, z týmu byla cítit síla a vyrovnanost. Dokázali jsme porazit Spartu 4:0 na zápasy, a to oni určitě nehráli tak, že by měli prohrát takto jasně. Pouze se spojila ta zmiňovaná síla, vůle a trocha štěstí.

Fanoušci:

Jen na úvod bych chtěl říci jednu věc - letošní play-off už vítěze má, jsou jím liberečtí fanoušci. To co dokázali, byla ta nejsladší odměna pro celý management a hokejisty. Můžu zaručit, že hráčům to dodávalo motor a sílu, hnalo je to dopředu. Byla to fantazie, smekám klobouk před tím co předvedli, ať už doma či v Praze.

Všechno má však nějaký původ. White out byl vyústěním trvalé práce klubu s fanouškem, ale také účastí klubu v play-off, neboť nemít vyřazovací boje, tak nemáme co nabízet. Tyto věci jsou ruku v ruce spojené, vše má svůj vliv na fanouška. Ať je to výkon hráčů, vytvoření zázemí, komfortu a pohodlí. Jen díky tomu, že vše klape, jsme si mohli užít těch pocitů, které white out vyvolával. Věřím, že to byl základ pro naši další spolupráci.

Sportovní úspěch se měří podle toho, zda pohár nad hlavu zvednu či nezvednu, ale pocit ze sportovního úspěchu může být ještě násobený tím, co při tom cítíme. Jsou výhry povinné, u kterých nic necítíte, ale pak přijde porážka, kterou si užijete a na konci se s respektem k soupeři budete cítit dobře.

Mám pocit, že i když máme v srdcích smutek, že jsme chtěli jít dál, převládá pocit, že jsme si to užili. To patří, i přesto že ten pohár nemáme nad hlavou, po 15 letech které hokej dělám, mezi nejhezčí okamžiky, které jsem zažil. Byl jsem kdysi u zmrtvýchvstání libereckého hokeje, pokusů o zviditelnění klubu, ale také zápasů ve stařičké Svijanské hale. A nyní play-off, které se hrají před vyprodanou halou v báječném prostředí, kdy jede 4000 až 5000 lidí s námi na Slavii na zájezd. V Liberci nebyla tradice chodit na hokej ve větším počtu než 3000 a dnes máme 3000 lidí jen na náměstí. To není samosebou, patří za to dík nejenom fanouškům, které jsme postupně získali, ale i všem, kteří na té dlouhé cestě byli.

Byly doby, kdy hokej skomíral, a zachraňoval ho Jarda Kasík s Ctiborem Jechem, roky 1992-1994, kdy za pomoci mecenášů, hlavně Františka Vozky hokej nespadl do nižší lig. Tam jsou začátky dnešní radosti. Před šesti a sedmi lety jsme dělali nějaké akce, které byly pro nás nové. Jak jde doba, museli přijít inovace, ale zdroj zůstává podobný. Učíme se na našich „výletech“ v Americe, protože tam ty věci fungují. Musí se samozřejmě adaptovat do české podoby, tak aby se líbily. Co jsme kdysi dělali ve třech lidech, se dnes dělá v osmi až deseti lidech.

Je tu otázka propojení mezi tím kdo tu práci připravuje a věří ji a tím, kdo tam lítá po tom ledě. Hokej musí být business a musí dojít k tomuto propojení. Věřím, že to že jdu na hokej už není pouze o té hře, ale také o tom, že se tam setkám se známými, že tam je hezké prostředí a mám z toho dobrý pocit. Vidím fantastické nasazení kluků, kteří hájí barvy, kterým my Liberečáci říkáme doma. Víme, že Tygři již nejsou pouze klubem Liberce, ale celého kraje, někteří nás nazývají Reichenbergem a mají částečně pravdu. Když jedu do Prahy na semifinále play-off a předjíždím kolonu německých aut s vlaječkami Tygra, beru to jako další krok toho, co jsme tady dokázali pro lidi připravit.

Nemůžu ani zapomenout také na politickou reprezentaci tohoto města. Jí patří dík za Tipsport arenu, nádherný nejen hokejový stánek. To co v Liberci pochopili brzy, že hokej se nedá hrát ve starých stodolách, nyní řeší i v dalších městech jako jsou Jihlava, Oloumouc a Kladno. Dík patří především primátorovi Kittnerovi , který stál za výstavbou mutifunkčního komplexu. Viděl, že tato stavba není na úkor občanů, ale že je pro občany. Věděl dopředu, že si vyslechne hodně nenávistných slov, ale dokázal vidět nadčasově. Ne jako někteří, kteří vidí pouze za roh, protože ty nemá cenu přesvědčovat. Je přeci krásné, že se hala během měsíce vyprodala na freestyle, Lord of the dance a opakovaně na hokej. To je různé publikum, na všechny akce nechodí stejná skupina lidí.

Musíme si další rok počkat na vyřazovací boje, ale kus toho snu, co v sobě mám, byl letos díky fanouškům během play-off splněn.

Pro sdílení musíte povolit cookies sociálních sítí. Detaily a nastavení

Sdílet

Nejnovější video

TOP 5 | BŘEZEN | Rychlík v laufu

Nejnovější články

TOP 3 zápasy sezóny: Rekordní derby i skalp lídra

Získejte originální hrané dresy Tygrů ze sezony 2023/24!

Sbírej oficiální kartičky TELH! Druhá série pro sezonu 2023/24 je venku

Z našeho fanshopu

Mikina s logem pánská modrá

895 Kč
Koupit

Kšiltovka s velkým logem bílomodrá

550 Kč
Koupit

Triko dětské Birner

475 Kč
Koupit

Šála bílá s logem

320 Kč
Koupit