Mládežnický hokej

Když hrával táta, trávil jsem ještě zápasy v dětském koutku, směje se Vojtěch Jiruš

Liberec - Tygří šestnáctka si v uplynulém ročníku připsala skvělý úspěch, když obsadila třetí místo. Důležitou postavou týmu byl útočník Vojtěch Jiruš, jenž se zařadil mezi nejproduktivnější hráče. Talentovaný forvard přiznává, že by rád kráčel ve šlépějích svého otce Valdemara, který za Bílé Tygry odehrál šest sezón. "Musím na sobě hodně makat", připouští pokorně.

Jaké byly tvé první hokejové kroky?
Začal jsem v Děčíně, když mi bylo šest let. K hokeji mě přivedl taťka a bratranci, protože jej rovněž hráli.

Z Děčína jsi přestoupil rovnou do Liberce. Jak se to událo?
Do Liberce jsem se dostal kvůli tátovi. Sám tam dřív hrál a později tam začal i trénovat. Zeptal se mě, jestli bych nechtěl zkusit přestoupit do nějakého většího klubu. Zkusil jsem to a vzali mě. Byl zájem i z jiných týmů, ale já jsem chtěl do Liberce, byla to pro mě první volba. Nejen kvůli tátovi, ale také díky skvělému zázemí, které zde máme.

Rozdíl mezi Děčínem a Libercem musel být přeci jen znatelný... Jak ses zvládl, zejména v začátcích, naladit na vlnu většího klubu?
Byl to skutečně velký rozdíl. V Děčíně jsem byl pořád "ostaršovaný" a hrál jsem se staršími hráči. V Liberci už byla moje role jiná a snažil jsem se podávat co nejlepší výkony. Hned první sezóna, kterou jsem zde strávil, se nám vydařila a v osmé třídě jsme získali titul. Začátek tedy byl ideální. Nejtěžší pro mě stále je odloučení od bratra a od mamky, kteří žijí v Děčíně. Máme tam dům a dojíždíme za nimi pouze na víkendy. S tátou se věnujeme hokeji a já navíc musím ještě chodit do školy.

Velice povedená byla rovněž minulá sezóna. S kategorií do šestnácti let jsi získal bronzové medaile, a navíc se ti velice dařilo také z hlediska osobních statistik.
Sezóna to byla výborná! Bodově se mi ovšem dařilo především díky spoluhráčům. Hrál jsem v jedné formaci s Lukášem Nezbedou a Vojtou Strnadem, sedli jsme si spolu, udělali jsme dohromady hodně bodů a dokázali jsme rozhodovat zápasy.

„Minulá sezóna byla výborná!“

Bylo takové umístění součástí vašich předsezónních cílů, nebo to vaše plány spíše přesáhlo?
Základním cílem bylo ubojovat play-off, a poté už naše plány mířily výše, protože jsme si říkali, že by náš ročník mohl navázat na úspěch z osmé třídy, kdy jsme celou soutěž ovládli. Povedlo se to, akorát nás bohužel na závěrečném turnaji postihla marodka, nějací kluci se zranili a dohrávali jsme to v takovém ošemetném počtu.

Tvá produktivita byla parádní, suverénně jsi překonal hranici bodu na zápas. Jakým stylem se snažíš hrát?
Pokud to jde, snažím se všechno posílat na branku, ale když vidím lépe postaveného kámoše, rád mu přihraji.

Na čem je ještě potřeba zapracovat?
Tak určitě by bylo dobré trochu zlepšit bránění a trošku zesílit. V rámci suché přípravy, která teď probíhá, chodíme stále do posilovny a snažím se na sobě pracovat. Někdy si tam zajdu i sám, ale po našich trénincích k tomu moc času není, jsem vždycky rozbitý. Musím se k tomu vždycky dokopat, radši tam chodím s týmem.

Svými výkony sis po zásluze vystřílel pozvánku do reprezentace, kde se ti také podařilo skórovat. Byl to pro tebe prozatímní vrchol kariéry?
Upřímně si to spíš nemyslím, všechno se může změnit. Čím budu starší, tím více se reprezentace bude obměňovat. Pro mě byl největší úspěch, dostat se v uplynulém ročníku na závěrečný turnaj a urvat tam to třetí místo.

Nejde se nezmínit o tvém tátovi, jenž býval úspěšným obráncem Bílých Tygrů. Snaží se ti hodně pomáhat? Tím, že je trenér, se to vskutku nabízí...
Někdy mi radí a občas si o hokeji povídáme, ale není toho nijak moc. Když se jde podívat na nějaký náš zápas, řekne mi, co bylo dobré a co mám zlepšit. To je asi tak všechno.

Ačkoliv jsi také hokejista, v rámci ledové plochy padlo jablko poměrně daleko od stromu, ve hře totiž máš zcela jinou roli, než míval táta... Je to předmětem diskuzí?
Moc ne. Táta hrál obránce a já jsem to zpočátku zkoušel taky. Moc mě to však nebavilo, tak jsem zkusil útok a to mě oslovilo více, pak už to bylo ono.

Když si zkusíš představit, že hraješ proti tátovi, jak těžký obránce by to pro tebe byl na překonání?
Podle toho, co říkali tátovi bývalí spoluhráči, to byl určitě výborný obránce. Já to ale sám posoudit moc nemohu. Když jsem byl malý, moc jsem toho z hokeje neměl. Zápasy jsem trávil v dětském koutku a přiběhl jsem jen, když dal Liberec gól. (smích) Chvilku jsem se radoval, a poté jsem si šel zase zpátky hrát. Když táta přestoupil do Boleslavi, už jsem na hokeje vůbec nechodil. Když mě to později začalo bavit, taťka už pomalu končil.

„Obrana mě moc nebavila. Když jsem zkusil útok, bylo to ono.“

Chtěl bys jednou, stejně jako otec, obléknout liberecký dres v extraligových utkáních?
Určitě ano! Je to jeden z mých velkých cílů, avšak musím na sobě hodně makat, cesta je to dlouhá.

Většina mladých hokejistů vzhlíží dokonce k NHL, jsi na tom stejně?
Ano, nějaká šance tam může být... Ale moc velká určitě není.

Do nové sezóny se výrazně změní formát mládežnických soutěží, fungovat budou pouze ligy do šestnácti a devatenácti let. Jak to bude s tebou?
No, připravuji se s výběrem do devatenácti let, ale nevím, jak to bude... Je na nás vyvíjen opravdu velký tlak, v přípravě nás je nyní v kabině čtyřicet a bude se to zužovat do dvaceti hráčů. Abych se tam probojoval, budu muset pořádně zabrat.

Jaký máš názor na tato rozhodnutí ohledně změn v soutěžích?
Upřímně se mi to moc nelíbí. Spousta kluků, které ten hokej baví a jde jim, se do týmu díky tomu tlaku nedostane. Nepřišlo mi to jako dobrý nápad.

Související

Naši partneři

Generální partner
Generální partner
×
Dnes v 11:30 | U19
HC Rebel Havlíčkův Brod
Bílí Tygři Liberec
×
Dnes v 16:00 | U16
Bílí Tygři Liberec
HC Rebel Havlíčkův Brod