Jiří Bermann: Prvenství je potvrzením toho, že jsme se vydali správnou cestou!

V kategorii nejúspěšnější mládežnický celek nenašla osmá třída přemožitele, jak moc cena zpětně potěší?
Myslím, že každý trenér (i hráč) o sobě někdy pochybuje, jestli svou práci dělá dobře. Toto vítězství nám potvrdilo, že jsme se vydali správnou cestou. Současně jako trenér vím, že každá sezóna je jiná. Každý rok je potřeba tréninky plánovat na základě aktuálního týmu, takže některé věci, které se nám např. loni osvědčily, letos musíme dělat jinak. Je to samozřejmý a logický vývoj. Současně je také nutné, aby si hráči uvědomili, že to co jim např. v loňském roce stačilo k velmi kvalitním výkonům jim v dorostu již nestačí.

Konkurence rozhodně nebyla malá, ale kategorii jste ovládli. Čekali jste výhru?
Nedávno jsem slyšel Jána Lašáka, jak říká: "Člověk musí snít." Takhle jsme to loni s Víťou Jankových měli také. My jsme snili a klukům jsme říkali, že jedeme vyhrát (kvůli sebevědomí). Nakonec se to podařilo díky výborně fungující partě a nadstandardně silnému ročníku.

Při předávání ceny jste určitě musel být na své bývalé svěřence pyšný, co se trenérovi v této chvíli honí hlavou?
Hlavou se mi honily myšlenky o tom, že cenu přebírají dva kluci (v minulé sezóně velmi důležití), ale že cenu vyhrál tým. Bylo mi líto ostatních, kterým jsem nemohl znovu pogratulovat k takovému úspěchu. Současně jsem byl strašně hrdý na náš klub, protože jsme ovládli velké množství kategorií. Vše je zásluha obrovského množství lidí kolem, o kterých však není tolik slyšet. Např. s osmáky loni pracovali i trenéři jiných kategorií a i jim patří dík za hráčský vývoj a fantastickou sezónu.

Počin to byl úžasný, jak na něj zpětně po více než půl roce vzpomínáte?
Celou sezónu nás sužovala velká spousta zranění a nemocí. Velmi často se měnila sestava a žádný zápas s druhou Slávií jsme nehráli kompletní. Do sezóny jsme vstoupili prohrou s Hradcem Králové a postupně jsme se rozjížděli. Téměř každý den jsme měli kromě ledů suchý trénink a velké množství dovednostních tréninků na ledě. Někdy se zápas nevyvíjel dobře, ale vždy jsme věřili, že třetí třetiny jsou naše a také se to obvykle potvrdilo. Díky sebevědomé hře jsme zápasy ve třetích třetinách často rozhodovali. Samotné finále nás nezastihlo v úplně nejlepší formě, ale ve chvílích, kdy se zápasy lámaly jsme byli připravení a prostě jsme je urvali.

Může být toto ocenění motivací k obhájení triumfu? Přeci jen úspěch je to pro sportovní třídu velký.
Ano, každý rok chceme vyhrávat. Není možné poskládat silný tým a vyprávět si o tom, že výsledky nejsou důležité. Výsledek neberu jako středobod vesmíru, ale současně jej považuji za obrázek naší (trenérské) i týmové práce. Stále se snažím mít v hlavě myšlenku, že když někdo nemaká na tréninku, nebude ani na zápase. Potom tedy nebude dávat góly a když takových hráčů bude víc, nebudeme ani bodovat. je to jeden z důvodů, proč nutíme své svěřence v každém tréninku do maximální intenzity. Na druhou stranu mám pocit, že loňský úspěch letošní osmou třídu malinko svazuje, což bych byl velmi nerad. Hráčský rozvoj je dlouhodobá záležitost a takováto vítězství jsou odměnou za poctivou práci na dlouhé cestě, než bude hráč tzv. hotový.