Nálada v kabině, soustředěnost v práci a odhodlání v hlavách a srdcích! To jsou současní Tygři!

Celá organizace Bílých Tygrů Liberec zažívala a zažívá na začátku nové sezóny zcela novou pozici. Liberecký hokej na konci dubna 2016 poprvé stanul na českém hokejovém vrcholu. Pro většinu hráčů, pro nás trenéry i pro vedení a zaměstnance klubu to je nezapomenutelné vítězství. Zážitek a odměna. Spolu s poháry a medailemi sebou takové vítězství ale rovněž přináší určitou zodpovědnost a tlak. Tyto podružnosti ale nepřicházejí hned. Vycítíte je až po oslavách, až ve chvíli, kdy se chystáte na další sezónu a cítíte, že je na Vás náhle nahlíženo jinak. Jinak o vás mluví v mediích, jinak se na Vás připravují soupeři a jiná očekávání jsou v přáních fanoušků a koneckonců i v nás samotných.

O to důležitější pro nás byl začátek a rozjezd obou soutěží, ve kterých nastupujeme. Cíle máme stejné, jako v loňské sezóně, ale naše pozice je úplně jiná. S radostí jsem sledoval hráče při trénincích ať už v letní přípravě na suchu i později na ledě. Jako by si každý z nich uvědomoval tu zodpovědnost, která s titulem do Liberce přišla. A týká se to i našich letních posil, které tu euforii ani nezažili. Atmosféra v kabině, soustředěnost v práci a odhodlání v hlavách a srdcích vytvořilo velmi dobré prostředí pro kvalitní přípravu. Pak přišla první přetěžká měření sil v rámci CHL. Agresivní Norové a zkušení a rychlí Fini, to byla vynikající prověrka našich skutečných schopností. Ve třech utkání ze čtyř jsme soupeře přehrávali a jen jednou odešli bez bodu. První ze sezónních cílů je splněn! Postup ze základní skupiny Ligy mistrů dodal týmu s velkou vnitřní silou ještě více sebedůvěry. Teď už vyhlížíme další renomovaný celek. Švédská liga je jedna z nejkvalitnějších v Evropě, a když ji tým vyhraje devětkrát, je to prostě evropská extratřída. Taková je vizitka Färjestadu. Na takové měření sil se nemůžeme netěšit.

Věřím také, že první extraligová kola už rozehnala chmury všech škarohlídů, kteří Tygrům po letních odchodech některých hráčů prorokovali, že nebudou konkurenceschopní. Po pěti zápasech jsme na 4. místě v těsném závěsu za vedoucími celky. Co je ale možná ještě důležitější, to je předváděná hra. Opět hrajeme útočný, agresivní a nátlakový hokej, jaký se fanouškům tolik líbil v loňské sezóně. S tímto stylem jsme slavili úspěch. Možná zatím nejsme tolik efektivní v zakončení, kde nám chybí trochu toho bohorovného klidu Michala Řepíka, přehledu Petra Vampoly nebo důrazu Michala Birnera. Kolikrát nám novináři připomínali – odešlo vám přes 100 gólů! Ale podívejte! Náš tým si znovu dokáže vytvářet velké množství šancí a nakonec tam ty branky přecejen napadají. Ne nadarmo vede Michal Bulíř kanadské bodování celé soutěže. Trefila se už i většina našich letních posil, Svačina, Bližňák i Bartovič jsou v dosavadních zápasech rozhodně vidět. A navíc v dobrém světle se nám ukazují i mladíci ať už Filip Pyrochta nebo Jan Ordoš (o Dominiku Lakatošovi snad ani nemluvě). Možná nebudeme trhat rekordy jako v loňské sezóně, ale náš tým má znovu kvalitu a sílu! Sílu nejen hokejovou, ale i morální.

A proto se chci znovu vrátit k atmosféře v kabině. Možná ji opustili některé výraznější individuality, ale o to víc je teď na partě našich kluků cítit týmovost. Nikdo nenechá nikoho padnout. Tenhle tým má, jak se říká „morál“ a dokázal to už i na ledě, když otočil nepříznivé skóre v duelu s Plzní nebo Pardubicemi. Nepoloží je ani branka z ofsajdu, tak jak se nám to přihodilo v zápase proti Spartě Praha. Tento moment ovlivnil vývoj zápasu, ale ani rozhodčí nejsou neomylní. Nikdo z Tygrů se na nic nevymlouval, každý „fáral“ dál. Šlo o to urvat body! A že se to nepovedlo? Takový je někdy hokej, byl jsem ale rád, že fanoušci poznali oboustranně dobrý zápas a po závěrečném hvizdu vyprovodili naše kluky potleskem.

Aleš Vladyka s trenérem brankářů Martinem Láskou po zisku titulu