Rozhovory

Historický úspěch mladých Tygrů? Vše začíná u vynikajících podmínek, říká manažer tygří mládeže Jiří Bermann

Liberec - Ročník 2017/18 přinesl tygří mládežnické akademii historický úspěch, když si junioři zahráli finále extraligy. Osmnáctka navíc válela v základní části a mladší dorost postoupil na republikové extraligové finále. To vše je podle manažera tygří mládeže Jiřího Bermanna odrazem nastavené Tygří cesty. “Klíčem k úspěchům jsou skvělé podmínky, které tu v Liberci máme,” říká Bermann.

Junioři Bílých Tygrů skončili v sezoně 2017/18 stříbrní. Co tento počin to pro celou akademii znamená?
Tento historický úspěch pro nás pro všechny znamená obrovské zadostiučinění. Přitom to tato kategorie neměla v sezoně vůbec jednoduché. Polovina týmu trénovala s Benátkami, kde je vedl jiný realizační tým a měli tam trochu jiné úkoly. Stejně tak Valda Jiruš musel zvládnout základní část s trochu jiným kádrem, přesto to tým i bez těch asi deseti kluků, kteří pravidelně hráli v Benátkách, zvládl. Celou sezonu hrál v juniorce maximální počet mladých kluků, měli jsme možná nejmladší kádr v celé soutěži. Porvali se s tím skvěle. Je to důkaz vynikající práce všech trenérů a také toho, že je naše Tygří cesta dobře nastavena.

Jak moc vám v play-off pomohlo, že část týmu hrála v sezoně WSM ligu, tedy dospělou soutěž?
Kluci, kteří přišli z Benátek, nám výrazně pomohli. V juniorce měli klíčovou roli. Věděli jsme, že to pro ně nebude vůbec jednoduché. Když hráč hraje nahoře a vzápětí ho dáte do nižší kategorie, nějakou dobu se tam trápí. To bylo chvíli vidět i letos. Juniorský a seniorský hokej jsou přeci jen velmi rozdílné. To, jak se s tím poprali, jen ukazuje na obrovský charakter našich trenérů i hráčů. Jirka Kudrna, hlavní kouč Benátek, po skončení jejich sezony neřekl, že jede na dovolenou, ale namísto toho šel dělat druhého asistenta u juniorky, protože kluky z Benátek dobře zná. Hrozně se mi líbilo, jak spolu trenéři spolupracovali.

Zároveň však posun hráčů z Benátek pro několik dalších znamenal, že přišli o své místo v sestavě. Bylo těžké jim tuto situaci vysvětlit?
Jistě, měli to náročné. Na druhou stranu jsem juniory celou sezonu sledoval, byl jsem s nimi i na venkovních zápasech, a viděl jsem, jak se s tím úžasně srovnali. Play-off všechny pohltilo. Ti, kteří nebyli nominováni do zápasu, jeli s týmem ven, dělali klukům pití a podobně. Všichni dýchali jako jeden tým. Ze své role asi nebyli nadšení, ale všichni ji přijali a respektovali.

Řada juniorů v uplynulé sezoně také poprvé nakoukla do A-týmu, ať už šlo třeba o Jana Jeníka, Ondřeje Chrtka nebo Michala Teplého. To je jistě pro mládežnickou akademii skvělá vizitka?
Jsem o tom přesvědčen. Někteří z těch, kteří už do A-týmu nakukovali, jako třeba Kryštof Hrabík, k nám přišli teprve v posledních letech. To ukazuje na cit Filipa Pešána, který je schopen do starších kategorií přivést hráče s obrovským potenciálem. Kdyby A-tým neměl tak těžkou sezonu, nejspíš by se tam objevili také další. Ale v situaci, kdy potřebujete nutně bodovat, se vám do zápasu těžko nasazují junioři.

Kromě juniorů se ale dařilo i dalším kategoriím, třeba osmnáctka obsadila v základní části skvělé druhé místo…
Kluci pak v play-off poměrně suverénně přešli přes Olomouc. Následně narazili na Spartu. U nich byli kluci podle mě minimálně půl zápasu lepší, nakonec dostali gól v power-play a pak další v prodloužení po sporně odpískaném faulu. Doma už to bohužel nezvládli. Ale vypíchnout musím především to vynikající druhé místo v základní části. Nepamatuji si, že bychom v této kategorii byli takto vysoko. Milan Plodek přitom prakticky neměl tým doplněný o hráče z vyšších kategorií.

Kdo připadal v úvahu?
Šlo o Michala Teplého, Honzu Jeníka a Honzu Šíra. Michal Teplý naskočil asi do dvou utkání, Honza Jeník vůbec, Honza Šír také jen do dvou zápasů. Kdybychom tyhle tři hráče, kteří sezonu strávili v Benátkách nebo v juniorce, v osmnáctce nasadili, tak bychom podle mě jeli na závěrečný turnaj. Když jsem sledoval ostatní týmy, ty si tam kluky do dané kategorie posouvali. Ale my jsme přesvědčeni, že když je hráč natolik dobrý, aby celou sezonu hrál výš a měl tam klíčovou roli, není důvod ho na play-off posouvat do nižší kategorie.

Podobným způsobem mohla teoreticky juniorka využít některé hráče z A-týmu. O tom jste tedy neuvažovali?
Potenciálně jsme mohli po skončení sezony klidně do juniorky posunout Dominika Lakatoše, Lukáše Jaška nebo také Jakuba Husu. Ti všichni ještě mohli věkem juniorku hrát. Nebyli jsme ale přesvědčeni o tom, že by to pro ně bylo dobře. Teoreticky mohla být juniorka ještě silnější, ale těm klukům by to nic nedalo. To samé platí o osmnáctce. Kdyby tam ty tři kluky měli, asi by přes Spartu přešli. Ale my zvolili jinou cestu.

Jiří Bermann top 3 Jiří Bermann

Jakou?
Hráli jsme tam pravidelně tři hráče ročníku 2002, tedy mladší dorostence. Celkem se tam za sezonu prostřídalo asi pět nebo šest kluků, kteří hráli i klíčové zápasy. A přesto osmnáctka uhrála druhé místo po základní části. I to opět potvrzuje vynikající práci trenérů, kteří tým stmelili. Vznikl vynikající kolektiv, kluci makali jeden za druhého. Celou sezonu odpracovali naplno, přestože tam neměli žádného rozdílového hráče, který by dával tři góly za zápas. O to víc tam zafungovala týmovost.

Šestnáctka si v sezoně dokráčela pro bronz, čímž podtrhla úspěchy akademických kategorií. Předpokládám, že i to znamená výrazný úspěch pro tygří mládež?
Každopádně. Tým byl složen z ročníků 2002 a 2003. Ročník 2002 svého času vyhrál soutěž 8. tříd, ani o rok mladší kluci si nevedli vůbec špatně. Tak nějak jsme podvědomě čekali, že tato kategorie úspěch uhraje. Už jenom to, že se dostali na mistrovství ČR, úspěchem je. Opět nám tam roste řada skvělých hokejistů, kteří budou v budoucnu vidět. Jen byla podle mě tato kategorie ze všech nejméně psychicky vyrovnaná. Kluci dávali příliš najevo nervy a stres, což je tlačilo dolů. Ale to je asi taková daň za mládí.

Projevilo se to i na závěrečném turnaji?
Tam jsme bojovali se zraněními důležitých hráčů. Třeba Tomáš Kollert, vynikající bek, si pochroumal křížový vaz. Vojta Strnad hrál s nemocí, s tou bojoval také Vojta Jiruš. Když vám v nejdůležitějších fázích sezony chybí takto důležití hráči, je to znát. Kdyby byli kluci v plné síle, podle mě mohli bojovat o titul.

Přestože sezona 2017/18 končí, kategorii do 18 let teprve čeká mistrovství světa. A v nominaci opět nechybí Bílí Tygři…
Na turnaji nebude chybět Honza Jeník, pojede také Michal Teplý a v nominaci je i David Aubrecht. Máme tam tedy dva útočníky a jednoho beka. S otazníkem byl do poslední chvíle Jan Žemba, který byl náhradníkem. V půlce sezony to po zranění vypadalo, že nebude hrát hokej. Podstoupil tři operace, spekulovalo se, jestli vůbec bude chodit. A on nakonec bojoval o mistrovství světa. I když nakonec na turnaj nejede jakkoli, je to neskutečný příběh.

Celkově se tedy může akademie Bílých Tygrů za sezonu 2017/18 chlubit skvělými výsledky. Čím to je?
Vše začíná už u skvělého přístupu majitele. Nejlepší osmáci mohou hrát ligu dorostu, tedy za patnáctku. Naši nejlepší junioři hrají WSM ligu. To všechno stojí peníze, které do toho někdo musí dát. Na výsledcích je ale náš progres vidět. Hromada hráčů z jiných týmů nám závidí servis, který tu naši kluci mají. V Liberci máme vynikající podmínky, které tu jsou právě díky našemu majiteli a celému vedení klubu. A samozřejmostí je vynikající přístup trenérů, a to nemluvím jenom o těch akademických.

Co tím myslíte?
Na trénincích míváme minimálně tři trenéry. K tomu máme také řadu dovednostních tréninků. Není neobvyklé, že třeba na trénink vhazování vezme Milan Plodek také Honzu Plodka, který ještě před rokem hrál extraligu. A pak je tu také důležitý přenos informací. Filip Pešán nás bere na meetingy A-týmu, což jinak v republice není běžné. Určité situace potom můžeme hrát stejně, jako je hraje áčko nebo jako je hrají Benátky. Kluky máme díky tomu připravené na posun do vyšších kategorií a potažmo až do áčka. To vše je klíčem k našemu úspěchu.

Přesuňme se ještě k následující sezoně. V ní čekají akademické soutěže výrazné změny, ze tří kategorií bude počet zúžen na dvě. Co na to říkáte?
Jsem přesvědčen, že jde o krok správným směrem, ale pořád si myslím, že nám v první řadě chybí podsoutěže. Hráč, který si nezahraje extraligu v Liberci, by si měl moct zahrát alespoň ligu dorostu, jako ji třeba v minulosti hrál Michal Bulíř. A podívejte se, kde je dnes. V současné situaci je nahoře extraliga a pod ní taková ligokrajská soutěž, která nemá moc valnou úroveň. Na druhou stranu si uvědomuji, že v České republice je nesmírně malá konkurence. A nic jiného, než konkurence, ty hráče neposune kupředu. Když vidím, jak musíme některé naše hráče přemlouvat, aby ze sebe vydali svůj plný potenciál… V klíčových momentech sezony jsou schopni ze sebe vydat to nejlepší, ale dlouhodobě ne, protože na sebe sami necítí tlak.

Juniorský věk bude touto změnou zkrácen o jeden rok. Co tento krok přinese?
Poměrně brzy se daný hráč dozví, jestli má předpoklady hrát vrcholový hokej nebo jestli má raději směřovat svůj talent do studia. To zároveň klade velké nároky na trenéry. Ti musejí rozeznat, který z hráčů má například velké předpoklady, ale zatím je třeba trochu biologicky opožděn. Jiný může být biologicky akcelerovaný, v danou chvíli může být výborný, ale zároveň už narazil na určitý strop a na to, aby hrál na nejvyšší úrovni, zkrátka mít nebude. Trenéři to budou mít hrozně těžké. Hromada hráčů bude zklamaných, to moc dobře víme. Na druhou stranu, konkurence je to, po čem voláme. Proti sobě bude hrát více ročníků, ale to samé mají třeba v Kanadě.

A tento systém výchovy se v zámoří osvědčil…
Letos jsem pozorně sledovat Canadian Hockey League, což jsou tři nejlepší juniorské ligy na světě. Hrají tam dva kluky ročníku 1997 na výjimku, kteří už obvykle mívají podepsanou smlouvu s týmy NHL, a kolem nich je postaven tým i s ročníky 2001. Nedokážu si představit, co by v našem systému řekl kluk, který by měl podepsanou smlouvu s NHL a kterého by poslali hrát proti o čtyři roky mladším klukům. Jistě, ti mladší kluci budou potřebovat trochu trpělivosti, někteří budou trochu více dělat chyby. Je důležité, jak k nim budou přistupovat trenéři.

Jakou cestu váš klub nyní v tomto systému nastolí?
Půjdeme cestou mladých týmů. Naši kluci mají v Liberci obrovskou výhodu, že tu mají Benátky. Neznamená to, že mají okamžitě zajištěný postup do dospělého hokeje, to vůbec ne. Ale pokud je náš kluk v juniorce šikovný, má tu v baráku prvoligový klub, vynikající trenéry a vynikající zázemí. Nic jim tu nechybí. A když se do Benátek kluci neprobojují, naznačí jim to, že by měli jít raději studovat.

Juniorskou soutěž bude v nové sezoně hrát 24 týmů. Není to na danou kategorii příliš?
Chybí nám tu podsoutěž, to je jisté. Na druhou stranu, nikdo z nás nemá křišťálovou kouli. Nikdo zatím neví, co to udělá. Je to 24 týmů, ale zároveň jde o jedinou vrcholnou soutěž, která je složena z více ročníků. Budeme muset stavět pouze ty, u nichž cítíme, že mají předpoklady pro vrcholový hokej. Každý hráč je v sobě vidí, každý rodič vidí ve svém dítěti předpoklady. A my teď budeme muset dělat ta rozhodnutí. V duchu si třeba řekneme, že ten a ten hráč je sice malý, ale má předpoklady, zato ten další je sice starší a urostlejší a v současnosti hraje lépe, čímž by nám aktuálně získal více bodů, ale nemá takový potenciál. V takové chvíli budeme nechávat hrát spíše toho mladšího, který má větší předpoklady.

Zúžení by tedy podle vás soutěži nepomohlo?
To teď neumím říct. Myslím si, že by zatím zúžení soutěži nepomohlo. Kvalitu ta soutěž mít bude, ale zase si dokážu představit, že začnou křičet ročníky 2000, že je to pro ně málo. Jsem si jist, že s trenéry budeme na každé schůzi řešit hráče ročníku 2002, tedy ty nejmladší. Budeme probírat, kolik jich pravidelně hraje, jak se týmu vede, jestli hrajeme o udržení, jestli to zvládají a podobně. A když to nebudou zvládat, tak kde vlastně budou hrát a trénovat… Vznáší to spoustu otazníků, na které zatím nemůžeme odpovědět, i když už svou Tygří cestu máme na papíře sepsanou.

Jak se v tuto chvíli vaše Tygří cesta projevuje?
Každý den mi volají dva nebo tři hráči, kteří by sem chtěli. Na rozdíl od jiných let mi volají i agenti, kteří by sem rádi své hráče poslali. Najednou jsme nuceni mezi nimi velmi vybírat. Nedíváme se jen na to, jestli nám okamžitě pomohou, tak jsme to v Liberci nikdy nebrali. Pro nás je hlavní, co s tím hráčem bude za dva za tři roky.

Jak to dokážete rozeznat?
Jsem hrozně rád, že tu máme Honzu Ludviga, který vždy rád říká, že už viděl přes 5 000 zápasů. Věřím, že ten tu křišťálovou kouli trošku má. Posbíral spoustu zkušeností. Každého hráče v akademii máme Honzou Ludvigem několikrát oskautovaného. Už v průběhu minulé sezony jsme stavěli tým na další rok. Víme, že se někteří hráči zatím třeba naplno neprojevili, ale že je v nich obrovský potenciál, ale také že jiní jsou v tuto chvíli větší než vrstevníci a dávají góly, ale už se nemají kam posunout. I díky jeho zkušenostem věřím, že se i s těmito změnami srovnáme a že budeme nadále vychovávat hráče pro vrcholový hokej.

Jan Ludvig topSkaut Bílých Tygrů Jan Ludvig

Související

Naši partneři

Generální partner
Generální partner