Ctibor Jech po návštěvě Edmontonu: Jak Kanaďané vychovávají hvězdy? Hokejem se baví!

Proč jste do dějiště turnaje zamířil?
Jezdíval jsem se dívat i na původní Memoriál Ivana Hlinky v Břeclavi a zajímalo mě, jakým způsobem bude pojat v Kanadě. Bylo zajímavé sledovat kanadské mladíky v jejich domácím prostředí. Navíc se hrálo přímo v edmontonské aréně, dostal jsem tedy příležitost nakouknout do kuchyně týmu NHL. Mimo to jsem sledoval přípravu mladých kanadských hokejistů od těch úplně nejmenších kategorií, což byla velmi zajímavá zkušenost.

U hokejové veřejnosti se letní Hlinka Gretzky Cup těší velké prestiži. V čem je tak speciální?
Je to první velký turnaj hokejistů do 18 let v nové sezoně a veškeré špičkové týmy zde mají pohromadě kompletní výběry. Hráči ještě nejsou rozjetí po celém světě, trenéři si tak mohou všechny kluky otestovat. I díky tomu má Hlinka Gretzky Cup takový zvuk. Hraje na něm světová špička v dané kategorii. Jde o osmnáctileté kluky před draftem, kteří jsou na samé hraně mezi mládežnickou a dospělou kategorií. V osmnáctce hrají ty největší talenty a už třeba na tomto turnaji se ukazuje, kdo má před sebou velkou budoucnost.

Letošní Hlinka Gretzky Cup byl navíc zajímavý i tím, že zde Bílí Tygři měli hned dva zástupce - Michala Teplého a Jakuba Žůrka. Zaměřoval jste se na ně?
Samozřejmě. Oba jsou pravidelnými reprezentanty a svými výkony ukazovali, že právem. Jde o hráče, kteří mají v dohledné době perspektivu i pro A-tým, Michal Teplý s ním koneckonců trénuje.

Co jste na jejich počínání říkal?
Oba plnili výraznou roli, především pak Michal Teplý, který byl nyní nominován také do reprezentace do 20 let. Zahrál výborně, což platí i o obránci Kubovi Žůrkovi. Na vlastní kůži se porovnali s těmi nejlepšími ve své kategorii, navíc viděli, jak kanadští hokejisté v jejich věku makají a jaké konkurenci čelí. Věřím, že jim to oběma otevřelo oči a motivovalo je to do další práce.

Domácí Kanada turnaj ovládla, přičemž finále proti Švédsku vyhrála zcela s přehledem. V čem je kanadský hokej dál oproti ostatním zemím?
Během turnaje jejich výkon postupně rostl. Neměli žádné speciální soustředění, proto se teprve během Hlinka Gretzky Cupu postupně sehrávali, až nakonec ve finále dominovali. Nejvíc mě překvapilo, že trenéři Kanady neupřednostňovali při skladbě týmu velké a silné hráče, jak bývalo dříve zvykem. Naopak, šlo o středně velké hráče, kteří byli mimořádnými bruslaři. Navíc měli už v této kategorii vynikající techniku. Už u nich nepřevládala pouze hra tělem, jako v minulosti. Bylo to především o rychlosti a šikovnosti. Všech pět hráčů se během střídání prakticky nezastavilo, neuvěřitelně se tlačili do branky. Jejich střelba byla už v tomto věku co se tvrdosti týče v podstatě na úrovni extraligy, navíc nepostrádala ani přesnost. Právě v koncovce Kanada ostatní týmy nejvíce převyšovala.

Když se podíváme na výkony české osmnáctky, páté místo na Hlinka Gretzky Cupu bylo nejhorším umístěním v posledních letech. Jde podle vás o neúspěch?
To si nemyslím. Pořád se mluví o nějaké krizi českého mládežnického hokeje, ale je vidět, že už jsme se odrazili. Projevuje se to už na klubové úrovni, kde mladí kluci dostávají prostor. Třeba právě naši hráči Michal Teplý a Jakub Žůrek by se měli v blízké době zapojovat do A-týmu. A platí to i o jiných klubech. Roste nám generace hráčů, která o sobě v budoucnu bude výrazně dávat vědět. Neříkám, že hned navážeme na výkony z přelomu tisíciletí, kdy jsme byli třeba třikrát po sobě zlatí na mistrovství světa, protože tu je určitý odstup, který musíme překonat, ale už ostatní velmoci znovu doháníme. Kroky, které jsme nastavily, vedou správným směrem. Snažíme se tomu podřizovat i směřování naší tygří mládeže.

Nastupující generace se projevuje také v současném reprezentačním týmu Miloše Říhy, který absolvuje v týdnu kemp v Přerově. Právě zde mají Bílí Tygři hned tři hráče, kteří prošli mládežnickou akademií. To je jistě pro klub pocta?
Přesně tak, i zde je vidět posun. Opět se vrátím k té zmíněné krizi. Ano, byla tu, ale český hokej na ni už zareagoval. Troufám si tvrdit, že naše organizace byla v tomto ohledu mezi prvními. Není to jen o juniorech, vše začíná už u nejmenších žáčků a u přípravek. Doba pokročila, už to není o drilu. Je to více o šikovnosti, důraz se klade na pohyblivost hráčů. V tom je u nás pořád veliký nedostatek. Otázkou je, jak vůbec děti dostat na led a pomoct jim dopracovat se na tuto úroveň.

V čem je u nejmenších hokejistů mezi Českem a Kanadou rozdíl?
V Kanadě jsem viděl tréninky nejmenších dětí a v sobotu jsem navštívil i zápas. Hráli na rozpůleném hřišti, povzbuzovala je plná tribuna diváků. Ti ale byli naprosto v klidu, fandili, bavili se tím. Nikdo zbytečně nekřičel na děti ani na trenéra. Byl jsem z toho unešený. Něco takového mi v české hokejové kultuře chybí. Ambiciózní rodiče zasahují nejen do naší práce, ale hlavně do mentálního rozvoje svých dětí. Ženou je za úspěchem, kladou na ně obrovský tlak. Na kanadských dětech bylo vidět, jak je hra baví. Něco podobného bych rád viděl i u nás.

Zmínil jste návštěvu zázemí Edmontonu. Liberec bývá občas právě svým zázemím přirovnáván k organizacím NHL, lze tedy tyto dva odlišné světy skutečně srovnávat?
Edmonton je klubem, který pětkrát vyhrál Stanley Cup. Mají úžasnou hokejovou arénu, ke které se všichni ve městě chovají, jako by to byl chrám. Zázemí mají skutečně neuvěřitelné. Přesto říkám, že to lze porovnávat. Nejsme sice Kanada, ale máme také nádhernou halu a parádní podmínky. V NHL mají jiné finanční možnosti, ale v rámci dané úrovně myslím, že tu máme připravené to nejlepší možné zázemí. Přinejmenším se Americe a Kanadě blížíme, byť je nám jasné, že ji nemůžeme nikdy úplně dohnat, a není to ani naším primárním cílem. Důležité je brát si od nich ty pozitivní věci, stejně jako je přebírají oni od nás. Momentálně musíme pracovat především na tom, abychom dohnali také podmínky pro mládež, aby se jim tu líbilo a aby je tu hokej co nejvíce bavil. To je základ, poté tu mohou růst další kvalitní hokejisté. Ale už nyní je vidět, že jdeme správným směrem.