Příběh odchovance Davida Bálika: Do všech tréninků jdu naplno, chci se hokejově posunout!

Většina hokejistů začala bruslit na popud svých rodičů už v raném dětství. David byl však trochu výjimka. Sám si určil, pro který sport bije jeho srdce. Přesto by se bez pomoci, zejména svého otce, takhle daleko nikdy nedostal. „S hokejem jsem začal v Liberci, když mi bylo sedm let. Oproti ostatním je to docela pozdě, ale snad jsem těch pár roků dohnal. Přivedl jsem se k němu v podstatě sám. Často s tátou koukali na hokej v televizi. Mně se rychlá hra líbila natolik, že jsem chtěl na led. Řekl jsem to rodičům a ti mě vzali na nábor. V začátcích mi nejvíce pomáhal táta. Učil mě bruslit a chodil se dívat na tréninky. Byl jsem horší než ostatní, proto mě bral na volný led a snažil se mi to co nejvíce usnadnit." zavzpomínal mladý obránce.

Žáčci nemají pevně ustálenou roli v týmu a o tom jestli bude hokejista definitivně útočník, či obránce, se rozhodne v období mladšího dorostu. „Já to měl jinak, už jsem jako obránce začínal. Hrál jsem ho už od čtvrté třídy. Samozřejmě, že jsem si říkal, jak je skvělé střílet góly a rozhodovat zápasy. Nicméně nejdůležitější je co nejvíce zabraňovat akcím soupeře a následně tvořit šance pro své spoluhráče."

David s číslem 4

I přes svůj nízký věk už toho v hokeji hodně zažil. Právě díky němu se dostal i na druhý konec zeměkoule. „Ve třinácti letech jsem měl možnost bojovat na jednom jednom z největších mládežnických turnajů v Kanadě. Letěl jsem tam se Selecty. To je, jednoduše řečeno, taková neoficiální reprezentace. Hráli jsme ve velké aréně a přišlo se na nás, malé kluky, podívat asi šest a půl tisíce lidí. To byl obrovský zážitek.

Sice jsem hrál po zranění, ale všechny zápasy se povedly. Nakonec jsme skončili šestí z dvaatřiceti týmů, což byl velký úspěch a rád na to vzpomínám. V zemi javorového listu lidé hokejem opravdu žijí. Sledují všechny zápasy i výsledky žákovských kategorií. Je tam také mnohem větší zima a toho se dá využít. Rodina, ve které jsme bydleli, měla venku na zahradě postavené vlastní hokejové hřiště. Ne těch klasických rozměrů, bylo asi třetinové. Ale s brankami a se vším co k tomu patří."

„Největší rozdíl mezi hokejem v Kanadě a České republice je podle mě ve filosofii trénování. Zatímco v Kanadě, jakmile hráč něco pokazí, tak mu trenéři řeknou, co má zlepšit a co udělal špatně. V Čechách například daného hokejistu nechají po zbytek zápasu na střídačce a až potom situaci rozeberou. Jsou to však nepatrné odchylky."

Liberecký odchovanec v reprezentačním dresu

To, že v severní Americe jsou, co se práce s mládeží týče, jedni z nejlepších na světě, ví i kouč A-týmu Filip Pešán. Ten uplatnil své trenérské zkušenosti ze zámoří a stal se hlavním motorem revoluce v pojetí tréninků u Bílých Tygrů. „Teď to vzali v Liberci do svých rukou kondiční trenéři. Příprava je jiná, než byla před třemi, čtyřmi lety. Dříve jsme víc běhali. Nyní chodíme často do posilovny, kde se soustředíme na sílu všech svalů, které při hokeji využíváme. To nám moc pomáhá a já se snažím všechny tréninky odjezdit naplno a někam se posunout."

Své šestnácté narozeniny oslavil před dvěma měsíci. V tom, jak by se chtěl hokejově rozvíjet, má už teď jasno a jakožto hráč, který kromě loga tygra nosí na hrudi i národní znak, nemusí mít úplně malé ambice. „Myslím, že v mém věku je nejdůležitější, dostat se do reprezentace a jsem rád, že se mi to povedlo. Na větší turnaje, které národní výběr hraje, chodí nejvíce skautů z větších týmů a pokud odehrajete dobré zápasy, určitě si vás všimnou. Sedmnáctý rok je zlomový v tom, že se člověk rozhoduje, jestli bude hrát hokej dál nebo studovat. Já bych určitě chtěl se sportem pokračovat a udělám všechno proto, abych za reprezentaci mohl hrát dál."

Samozřejmě hokej není vše. David studuje na libereckém gymnáziu, které má od stadionu jen pár desítek metrů. „Přes týden, a vlastně i během víkendu je to škola, které se mimo hokej nejvíce věnuji. Když nemám tréninky, tak se snažím co nejvíce učit, abych měl dobré známky, i když to není vůbec lehké." uzavírá.

Nám nezbývá nic jiného, než mladému bekovi přát, ať se mu následující sezóna vyvede co nejlépe jak na klubové, tak mezinárodní úrovni.